Ze života knihomola: Vražedná cesta z pošty

Minulý týden jsem zažila takovou vcelku veselou chvilku ze života, která se může stát snad jen knihomilovi a tak jsem se rozhodla, že se o ni s vámi podělím. Proč ne.

Zjistila jsem, že nutně potřebuji knihu Přehledné dějiny české literatury 1945 - 1989, protože jinak snad ani neodstátnicuji, jestli to nebudu mít nabiflované a tak jsem začala nahlodávat své dvě spolužačky, že ji potřebují také, abych neobjednávala na kniha-levně sama. Zabraly. Naivně jsem jim doporučila, že si mohou vybrat i něco jiného, že to vše objednám, donesu, zařídím. Byla to osudová chyba 

Už podle balíku můžete vidět, že to byl asi trochu větší náklad. Pošťačku jsem zaspala (chodí tak kolem poledne!), tak jsem odpoledne vyrazila na nákup, vzala jsem to přes Hrušku (náš místní supermarket) a masnu a na cestě zpět zakotvila na poště. Už při slovech pana pošťáka, že "To je trošku těžší." jsem měla pocit, že omdlím. Bylo to trochu těžší. Přesněji řečeno 8,5 kg. Ta nejdelší cesta, jakou jsem kdy z pošty zažila.

A tady už je celá ta "nadílka", která mě stála natažené svaly, bolesti zad a dostala ze mě to nejhorší, když jsem po cestě nadávala a přemýšlela, které knihy bych mohla zahodit tak, aby si toho nikdo nevšiml. Nakonec jen mé svědomí a zdravý rozum vyhrály a donesla jsem to celé až domů a posléze jim to odvozila do Olomouce, ale dalo mi to zabrat.

Ponaučení pro příště:

1. Nenabízej nikomu, že mu objednáš knihy.

2. Až někomu nabídneš, že mu objednáš knihy, nezaspi pošťačku!

3. Až pošťačku zaspíš, vezmi si na poštu trakař.

Úkol do budoucna: Sehnat trakař.

A tak to v životě knihomolů chodí.