pátek 15. srpna 2014

Jana Richterová - Zahrada Sféra

Předtím, než jsem knihu získala jako recenzní výtisk, jsem si o ní příliš nezjišťovala. Věděla jsem, že se v ní snoubí různé žánry. Fantasy, magický realismus, romantika, humor, hororové prvky. Tohle všechno jsou slova, která se používají k popisu knihu. A ani ty nestačí. Je to navíc prvotina od české autorky, rozhodně nadmíru zajímavé. Chtěla jsem se tedy nechat překvapit...

A knihu jsem si hned od první strany zamilovala.

Líbí se mi, že každá kapitola je uvedená nějakým citátem z knihy: od Medvídka Pú přes Alenku v říši divů až po střípky folkloru jako písně a pořekadla. Postavy se ve vypravování navíc střídají, takže můžeme vidět příběh vícero očima postupně, což bylo naprosto bezvadné!



Město kdesi v Česku. Psycholog Michal Zahradník, který působí jako jakýsi střed všeho. Jeho kamarád a architekt Nikolaj. Mladá krásná fotografka Mara. Pracovitá Anička vlastnící bistro. Spolupracovník Nikolaje Tomáš. A nebezpečný Pastorek. Zajímavá směsice lidí, člověk by si skoro mohl říci, že spolu nemají co dělat. Jak jen šeredně by se spletl.

Popisovat děj knihy působí trochu zbytečně a pro mě až nemožně. Ale alespoň se o to pokusím. Na začátku vyběhne rozrušená Mara od Michala po jednom z jejích sezení, Nikolaj ji odveze domů a může na ní oči nechat. Mezi těmi dvěma se však stane něco divného a poté spolu už nedokáží dost dobře komunikovat. Mezitím však Mara začne spolupracovat s firmou Nikolaje a Tomáše a v rámci milostných her sbalí Tomáše. Nikolaj se mezitím trápí. A Michal snoubí další plány. Vnese do úzkého kruhu lidí nového člověka. Aničku. Každý ji nějak vnímá, každý s ní má svůj vlastní příběh. Tomáš? Nikolaj? Pastorek? A ta krásná a sebevědomá Mara chce vlastně co? Zdá se, že na vše se dá nalézt odpověď, alespoň Michal si to určitě myslí. Není to totiž jen tak ledajaký člověk. Ale na tohle jeho odhalení si musíte přijít sami. Lidé tu spolu komunikují a navzájem se ovlivňují, spřádají si své vlastní sítě a příběhy, vše souvisí se vším, vše má svůj důvod a účel. Ale jaký vlastně?

V Zahradě jsou v podstatě běžní lidé. Architekti, fotografka, kuchařka. Ale zároveň je vše v jakémsi hávu tajemna a neskutečna. Je tu taková jemná a těžko hmatatelná magie. Snové představy, osudové okamžiky, Michal sám o sobě. Mysl lidí tu působí jinak, než dokáže vidět většina lidí.

Vím, že hodně z českých blogerů má určitou averzi na čtení knih, které jsou zasazeny do českého prostředí.
Ale tady bych vás ráda varovala, že je to úplně jinak. Ne snad, že by tu nebyly prvky češství. To jsou. Ale vůbec to není na škodu. Autorka umí využít folkloru a lidského původu. Není tu navíc jen česká kultura. Nikolaj je Rus, Michal bůhví odkud, Tomáš zase vnáší do příběhu střípky Valašska, je tu Židovka Anička nebo taky Rumun Dimitri.

Všechny postavy jsou výjimečné a zajímavé. Postupně jsem se klonila k různým z nich, než jsem zjistila, že všechny mají své pro a proti. Nelze tu někoho přímo nenávidět nebo zbožňovat. Pochopit možná. Protože jsou všichni lidští, opravdoví. Takže špatní i dobří. Mara je krásná a talentovaná mladá slečna, ale zároveň to umí být potvora. Je však zranitelná a ublížená, takže je to vlastně v pořádku. Anička je milá pracovitá holka, umí však vytáhnout drápy a když se pro něco rozhodne, ani její neexistující bratr a pár volů by jí v tom nezabránil. Nikolaj je záhada sama o sobě. Je v něm cosi přírodního a temného, síla a historie. Tomáš je Valach. Silný prostý chlap. Na první pohled by si ho člověk nevšiml. Dokud by ho neviděl tancovat nebo běhat po lese.

Opravdu jen těžko dokážu knihu nějak uchopit, popsat. Byla jsem překvapená. Čekala jsem výzvu a tu jsem dostala. A nejen to. Zároveň jsem získala opravdu skvělý příběh. Bylo to, jako by byla kniha psaná přímo pro mě. Pro milovníka knih a příběhů. Pro člověka, kterého zajímají lidé. Pro někoho, kdo si libuje v tajemnu a kouzlu života. Četla jsem a četla, naprosto okouzlená tím okamžikem. A pak jsem jen seděla jako puk a přemýšlela: "Co do té recenze proboha budu psát? Snad jen - přečtěte si to!! To si musíte přečíst."

A to je taky to, co vám radím. Zahoďte předsudky. Nechte se překvapit. Zkuste to. Nečtete české knihy? Nevadí, tuhle ano. Není kniha známá? No tak pro vás bude. Neláká vás anotace? Čert to vem, čtěte. Opravdu. Kvalitní knihu poznám. Tohle je navíc první díl ze série, tudíž očekávám stoupající dokonalost. Dejte na mě, přečtěte si to.

Závěrem bych ráda poděkovala přímo paní autorce Janě Richterové za zaslání recenzního výtisku Zahrady Sféry, fandím celému nakladatelství Kruh i dalším knihám této série. Bude to skvělé. Jsem pyšná, že můžu být u toho.






K hodnocení: původně jsem apelovala na deset, nakonec jsem se rozhodla, že vzhledem k tomu, že je to série, se ještě nechám překvapit a tu poslední sovu si schovám.

Bylo divné hovořit s někým, komu úplně chybí zájem o erotiku. Bylo to ještě divnější, než když je někdo bez nohy, anebo slepý. Tato zvláštnost vzbuzovala ve studentkách lehkou úzkost a rozpaky, protože vůbec netušily, jak s tím mají zacházet, co říkat a jak se chovat. Jaká široká paleta zábavných konverzačních a situačních her ve všech společenských prostředích stojí a padá na tom prostém a jednoduchém předpokladu, že se muži a ženy přitahují.

Pojď, zopakoval havran. Z mléčně bílé mlhy před nimi se ponenáhlu zformoval chobot a natáhl se k nim jako živý. Krumm s Marou se nechali pasivně vtáhnout dovnitř. Jejich pohyb byl uvnitř úzkého mlžného tunelu prudce urychlován sáním. Krumm teď bezmocně rotoval a Mara rotovala s ním. Pohyb se ustálil ve směru shora dolů, jako by padali komínem. Tvrdě, ale úplně nehlučně dopadli na jakousi malou, asfaltem natřenou plochou střechu. Mara se skulila naznak a zůstala chvíli jen tak volně ležet, dlouhé zlaté vlasy rozhozeny kolem a oči rozzářené světlem hvězd, jichž byla naráz plná obloha. Mlha byla pryč.

"Tak se mi líbíš. Svět je magické místo, jak vidíš. Nakonec to shledá každý, kdo si dá tu trochu práce, aby otevřel oči. I když, popravdě, druhá strana vyvíjí širokou paletu strategií, aby vaše oči zůstaly zavřené, hlavy nemyslící a srdce spící. Ty už víš, že něco jako náhoda neexistuje. Je pouze neznalost souvislostí a neschopnost měnit nepružný rámec vnímání a myšlení. Všude tam, kde je nemoc, už se někde nachází také lék, třeba jen jako fantazie ve snu dítěte. A kde je princezna, tam už si určitě někde brousí zuby také hladový drak..."

"Nemožeš spat, pravda, že nemožeš," a zase se rozřehtal.
"Poslechněte, majstre, to od vás není hezké, že sa mně smějete," zahučel Tomáš. Dimitri si utíral uslzené oči. "Lepší, že sa směju, jinak bych mosel bečat, jaký si hlúpý," pověděl mu naráz vážně.
"Co tým myslíte, majstre?"
"Ona má mezi všema, co jich tu je, oči enom pro tebja, tá pěkná dcérečka. naisto sa jí velice lúbíš a ty, než by sas z teho těšil, zmýšláš samé hovadiny, jak bys ju trápil."
"To není tak jednoduché. Dyť víte, že v lásce si člověk neporučí."
"Tak to su asi slepý," odfrkl Dimitri. "Celý deň si nekde v trapu, jak dyby ťa čerti honili, večer hraješ, tancuješ a hépeš přes oheň, jak sem ťa naposledy viděl snád před deseti rokama, kdys tady u muziky ešče strčil každého do kapse, a včil zase nemožeš spat. Naparuješ sa jak kohút a mně budeš tvrdit, že ona s tým nemá nic společného."

"Co potřebujete?" zeptala se ho, když byla opět mocna slova.
"Vás," reagoval okamžitě. "A pak ty podružnosti jako vzduch, vodu a slunce. Chci, aby od vás Roháč vypadl, ještě než udělá tu velkou chybu a dotkne se ženy, kterou jsem si vybral."

4 komentáře:

  1. Tedy kniha mě na první pohled nijak nezaujala, ale po přečtení tvé recenze jsem přesvědčená, že ji někde musím sehnat. Vypadá parádně, vážně jsi mě nalákala. Snad jen to, že se jedná o sérii, mě trochu odrazuje - poslední dobou se sériím spíše vyhýbám. Ale čert to vem! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to tak vypadá, že na můj seznam, který nese název: Knihy k přečtení, se připíše další kniha, po přečtení tvé recenze musím přiznat, že ta kniha bude stát opravdu za to. :)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)