pondělí 8. září 2014

Scott Westerfeld - Leviatan

Název: originál Leviathan, česky Leviatan
Autor: Scott Westerfeld
Ilustrace: Keith Thompson
Přeložil: Lumír Mikulka
Rok vydání: originál 2009, česky 2011
Počet stran: 446
Nakladatelství: Knižní klub
Žánr: steampunk

Bleskové zasvěcení do děje:

V alternativní steampunkové minulosti jsou Alekovi, levobočkovi arcivévody Františka Ferdinanda, zavražděni rodiče a on se vydává jen s pár nejbližšími pobočníky na útěk před lidmi, kteří by ho rádi zlikvidovali kvůli jeho mizivému nároku na trůn. Alek patří na stranu industriálů, lidí využívajících obrovské železné stroje, v jednom takovém - Hromovládci - také utíkají.
Deryn je dívka, která se pomocí předstírání, že je mladý chlapec, dostane do britského letectva a je sakra dobrá, létat umí jako by se pro to narodila. Patří na stranu darwinovců, lidí využívajících  uměle vytvořená zvířata, v jednom takovém - Leviatanovi - se také přepravuje i spolu s doktorkou Barlowovou, která má v rukávu možnost jak darwinovcům pomoci ve válce pomocí tvorby, se kterou začal její předek Darwin.
Cesty Aleka a Deryn se čirou náhodou střetnou a ač sou ti dva každý na jiné straně, možná by si byly schopny jejich strany v mnohém pomoci.



Postřehy knihomola:

Musím přiznat, že přepínání vypravěčů mi zrovna v této knize nesedlo úplně dokonale, protože jsem se párkrát přistihla, že jsem lovila příběh a představovala si jej ze špatné perspektivy a až později jsem zjistila, že je to proto, že vypráví někdo jiný, než jsem čekala, což je docela nemilé.
Alek mě až tak nebavil, přišlo mi, že se vcelku dost spoléhá na své pobočníky a ač technicky vzato vytvořil poměrně dost akce, stále jsem jím nemohla být nijak ohromená, prostě si mě nezískal, těžko říci proč. Musím mu ovšem dát kredit za to, jak se choval a co udělal (ha, bez spoileru!), vlastně to byla debilovina, ale vcelku milá.
Deryl už byla lepší, taková divoká a prdlá, dívka vydávající se za chlapce, celkem klasika, akorát jsem jim moc nevěřila, že to opravdu nebylo poznat, protože to mi prostě přijde tak trochu na hlavu. No ale jinak byla dobrá, vtipná, s dobrým přístupem, spravedlivá.
Nejzajímavější postavou byla pro mě doktorka Barlowová, dáma na živočišné lodi, která si tam vezme psa a hromadu krámů a musí kvůli ní většina posádky vystoupit, která má skvělé pozorovací schopnosti a je chytrá, ale přesto se tam producíruje vyšňořená a některé věci úplně ignoruje. Byla lehce matoucí, a to je dobré, to se mi líbí.
Darwinovci versus indrustriálové, to byly zajímavé protiklady. Dlouho mi to příliš nedocházelo, asi jsem málo používala fantazii, pak jsem si to celé začala lépe představovat, když popisovali podrobně Leviatana a najednou jsem byla úplně ohromená, co vše si tam pan Westerfeld vymyslel. Loď utvořená ze změti zvířat, kde mají své místo včely, netopýři, ryby, no to bylo něco, zajímavý ekosystém. Bylo super, jak industriálnímu Alekovi přišla loď až nechutná, taková živoucí a propletená, když on sám byl zvyklý na chladný kovový stroj, to jeho překvapení a následné zděšení jsem si moc užila.

Doufám, že kniha byla spíše takový rozjezd, ne snad, že by se tam nic nedělo, ale spíš jsem si tak užívala ty popisy a pohledy z různých stran, zatím jsem neměla důvod se nějak vystresovat nad dějem. Uvidíme, ukažte se, pane Westerfelde. A mimochodem - zatím jsem četla jen jednu steampunkovou knihu a ta byla navíc crnknutá pohádkovostí víl, takže tohle byla trošku i premiéra. Předtím jsem se toho steampunku trochu bála, protože válečná tematika mi moc nevoní, představovala jsem si nějaké děsivé spory a otravné válečné dialogy. Tohle tam naštěstí nebylo. Oba vypravěči jsou navíc dost mladí, takže to je znát i na jejich úhlu pohledu. Pokud máte radši vyspělejší hlasy, tak se tomuhle spíše vyhněte. Pro vás ostatní steampunkaře - no zkuste to, bylo to fajn. Na závěr bych ještě ráda řekla, že kniha je protkaná černobílými ilustracemi, které jí dodávají dobrou atmosféru a dost se ke steampunku hodí, takže ty stály za to!






Pamatovala si na tatínkovo vyprávění o tom, jak Londýn vypadal předtím, než Darwin přišel se svými kouzly. Celé město pokrýval závoj uhelného kouře s mlhou, která bývala tak hustá, že pouliční světla musela zářit i během dne. Za nejhorších časů věku páry se do okolního kraje dostalo tolik sazí a popela, že se u motýlů, kteří zde žili, vyvinuli černé flíčky na křídlech, aby byli lépe maskováni. Ještě před narozením Deryn ale velké stroje spalující uhlí překonala uměle vytvořená zvířata, jejichž svaly a šlachy nahradily kotle a převody. Dnes již se kouřilo jen z komínů spojených s kamny, a nikoli z těch, které patřily obrovským továrnám. A i tento kouř nyní bouře rozehnala.

Po ulicích rachotily parní povozy plivající horké mraky páry. Převážely hromady uhlí, klece plné sborem pištící drůbeže a obrovské hromady zboží. Alekovi neustále podkluzovaly nohy na bramborách a cibulích rozsypaných na dlažebních kostkách. Pláty syrového masa se pohupovaly na dlouhých tyčích, jež nosili muži na ramenou, a kolem Aleka se protáhlo spřežení mul s nákladem řeziva a palivového dříví.

Starý hrad se tyčil na nehostinném skalnatém svahu. Měsíčním světlem zalité závěje se zvedaly kolem polozbořených zdí. Okna byla temná a zela do noci. V průzračném vzduchu se na cimbuřích, jejichž rozeklané obrysy splývaly se skalami v pozadí, třpytil led.

"Nádherné?" Alekovi se po tom slově stáhlo hrdlo. V ústech ucítil ostrou pachuť. Ty oblouky kolem, složené z mnoha dílů, byla obrovská páteř! "To je... nechutné. My jsme uvnitř zvířete!"

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)