Andrzej Sapkowski - Zaklínač: Krev elfů

Název: originál Krew elfów, česky Krev elfů
Autor: Andrzej Sapkowski
Přeložil: Stanislav Komárek
Rok vydání: originál 1994, česky 1995 (mé vydání 2011)
Počet stran: 316
Nakladatelství: Leonardo
Žánr: fantasy

Zdá se, že je u mě naprosto běžné slavné série číst řekněme o deset let později než zbytek lidstva. Tentokrát jsou to dokonce téměř dvě desetiletí. Kamarád mi doporučil Sapkowského ságu Zaklínač na mé cestě stát se lepší čarodějkou. A já musím opět uznat - tenhle kluk má zatraceně vkus!

Popisovat děj Krve elfů se ukázalo jako poměrně složitý úkol, vzhledem k počtu postav a různých dějových linií. Takže v rychlosti - dívka jménem Ciri je většinou světa považována za mrtvou. A to je dobře, jinak by na ni asi uspořádali hon. Je to tak trochu princezna lehce stříknutá elfí krví, budoucí zaklínačka a taky čarodějka. Navíc je prý souzena zaklínači Geraltovi. Ten se jí "čirou náhodou" také ujme. Ciri je tvrdě cvičena na Kaer Morhen - Hradišti Zaklínačů, obklopena muži, plná modřin a s příšerným ošacením. To se ovšem změní, když dorazí čarodějka Triss Ranuncul. Zaklínači potřebují pomoc nějaké čarodějky, protože Ciri očividně projevuje určité schopnosti... Triss se uvolí, že s nimi zůstane a o Ciri se postará. Vydobí si pro dívku ovšem to, že je nutné ji také učit, ne ji jen cvičit v boji. Na jaře tedy Ciri odvezou klášterní školy. Pomoc Triss nestačí, potřebují jinou čarodějku. A v tu chvíli přichází na scénu Yennefer. Ta se přidá k Ciri v klášteře a tam ji učí magii...
do

Myslím, že to by prozatím stačilo, v Zaklínači se motá spousta bytostí. Jsou tu přisprostlí trpaslíci, tvrdí zaklínači, okouzlující a mocné čarodějky, elfové, zabijáci, lidé na vyšších místech, kteří chtějí zničit Ciri a získat království. Děj se vždy odehrává na více frontách a občas jsem se hned nechytala. Nějak mě to ovšem netrápilo. Nebudu sem tahat elfy a to, že se vlastně chystá válka. Sama si zatím nejsem jistá, jak se tohle všechno vyvrbí...

Ani nevím, co jsem od knihy čekala. Ale dostala jsem úplně všechno a ještě něco navrch. Vůbec netuším, proč čtu tak málo fantasy, ale po tomhle kousku jsem se zařekla a budu tenhle žánr číst pravidelně a do zblbnutí. Je to totiž úžasné!

Líbí se mi, že hned na začátku jsme hozeni do víru dění mezi skupinku lidí a příběh nám tak trochu představí zpěvák Marigold. Hned vzápětí se tu zableskne nebezpečí a magie. Úžasný úvod. Autor skvěle rozpracoval různé typy postav dle jejich ras, takže trpaslíci mluví úplně jinak než třeba čarodějky, což se mi strašně líbilo. Navíc je tu opravdu zajímavá změť různých bytostí spolu s jejich charakterovými rysy a většinu času se všichni mísí dohromady a tak nějak koexistují, bavilo mě pozorovat to jak na sebe navzájem působí a snaží se spolu vyjít.

Ciri je super, o tom není pochyb, ale je to ještě takové mládě, sice snaživé a tvrdohlavé, ale zároveň taky trošku umrčené a ne tak docela vyvinuté. Geralt se mi líbil, je to sympaťák, akorát ty jeho pletky s čarodějkami se mu nejspíš nakonec vymstí! No a ten hlavní důvod mého čtení - čarodějky. Když jsem se seznámila s Triss, byla jsem rozhodnutá, že ji naprosto žeru, že je skvělá. Krásná, mocná, chytrá, sebevědomá. Říkala jsem si, že i kdyby se v knize objevily další čarodějky, těžko by mi mohly být tak sympatické jako právě Triss. Úžasně sprostá a prostořeká Triss. No a pak se do příběhu přidala Yennefer. A já byla v pytli. Protože ta je taky naprosto suprová! Taková správně potemnělá, tajemná, na první pohled rozhodně ne láskyplná, ale vlastně s dobrým srdcem. Užívala jsem si obě propojení. Nejdříve Triss s Ciri a potom Ciri s Yennefer. A těžko říct, který vztah se mi líbil více. Každý měl něco. A ke všem těmhle krásným slečnám má samozřejmě blízko také Geralt. Je to rozhodně zajímavé a jsem dost zvědavá, jestli budou nakonec létat ohnivé koule o jeho srdce.

Tenhle svět se mi líbil. Zatím to na mě působilo tak nějak přirozeně a myslím, že to má autor dobře vymyšlené. Přála bych si tam žít. Třeba na univerzitě. Krást léky a obchodovat s nějakým mastičkářem. Nebo čarovat - samozřejmě. Popíjet s trpaslíky a běhat krásnými lesy. Asi by to tam nebylo úplně jednoduché (no rozhodně nebylo), ale stejně bych tam z fleku šla. Takže můj názor - úžasná kniha! Vážně jo. Už se moc těším, až budu v sérii pokračovat. Nejradši bych běžela do knihkupectví hned. Ač mám přečtený teprve první díl, myslím, že to bude jedna z mých oblíbených sérií, pan Sapkowski už si získal mé srdce.







"Do hajzlu a do prdele!" zaječela čarodějka a kopla do stoličky tak, že nešťastný kus nábytku odletěl ke dveřím a práskl do nich, až shodil na zem krysí kůži. "Mor, cholera, tyfus a kapavka na ně! Já ty zatracené blbce snad všechny pozabíjím!"

To byl Oxenfurt - veselé, barvité, rušné, svérázné městečko divů a zázraků, v něž důvtipní a podnikaví lidé dokázali měnit suchou a na první pohled neužitečnou teorii, výsledek činnosti zdejšího vysokého učení. V nemenší míře to bylo městečko kratochvílí, věčných zábav, stálých veselic a nekončících radovánek. V uličkách se dnem i nocí rozléhala hudba a zpěv, cinkot pohárů i ťukání korbelů - je přece všeobecně známo, že nic tak nepovzbuzuje pocit žízně jako osvojování si vědomostí. Třebaže výnos rektora zakazoval studentům a bakalářům hýření a flámování, v Oxenfurtu se hýřilo a flámovalo dnem i nocí, neboť neméně známo je, že ještě silněji než učení povzbuzuje žízeň částečná nebo úplná prohibice.

Opuštěná zákoutí, odkud bylo ještě před chvílí slyšet jen šumění deště, ožila nejrůznějšími zvuky. Slyšel vřískání rvoucích se kocourů, štěkot psů z druhé strany průplavu, halas a smích z oxenfurtských krčem a šenků, zpěv z námořnické putyky a kdesi mezi tím dokonce i melodii - vzdálený trylek flétny. Ožily temné, spící domy. Geralt začínal rozlišovat chrápání jejich obyvatel, dupání volů ve stájích i frkání koní v maštalích. Z některého domu v hloubi uličky zaslehl dušené, trhané vzdechy ženy při milování.

"Jsem panna!" opakovala Ciri umíněně. "K čemu jsou všechny testy? Panna nemůže čarovat!"
"Co se dá dělat?" zvrátila se Yennefer dozadu do opěradla. "Tak běž a nechej se někde o panenství připravit, když ti tak překáží. Já počkám. Ale pospěš si s tím, můžeš-li."
"Děláš si legraci?"
"Všimla sis?" pousmála se čarodějka.