Vánoční edice: 3. Vánoční knižní sraz

Původně jsem vlastně vůbec neměla v plánu na tenhle sraz jet, nakonec jsem z nějakého náhlého popudu rozhodla, že pojedu. A bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí za poslední týdny. A teď vám tenhle úžasný den trošku popíšu.

Do téhle kavárny jsem v krátké době zavítala už podruhé a myslím, že ji budu mít vážně ráda.

Člověk by řekl, že když se Veronika chystá na sraz, měla by se pořádně vyspat. But that's not how I roll. V pátek večer jsem měla chuť být mezi lidmi a zeptala se své rodinky, jestli si nechtějí něco zahrát. Kupodivu  řekli ano. Skončilo to hraním kostek a Activit do dvou do rána. Pak jsem si ještě do čtyř četla Plavbu smrti od mé oblíbené islandské autorky. Usnula jsem někdy v pět a v sedm ráno už mi přišla smska od kamarádky. Den mohl začít.

Po nějaké době cestování jsem dokonce narazila i na sníh.

Moje milovaná Verunka je teď na rok v Londýně a tak jsme nakonec ještě narychlo domluvily alespoň krátké rozloučení, než se tam po Vánocích vrátí. Dorazila jsem vymrzlá a unavená do Olomouce, začaly jsme si spolu do koblížkové kavárny, popovídaly si, nasmály se a já ji pěkně vyprovodila před její velkou cestou. A pak už jsem nastoupila do vlaku a zamířila směr Brno.

Tahle Yrsa se mi vážně líbí!

Když sobotu shrnu, připadne mi to jako naprosto skvělý den. Pokaždé, když někam jedu, tahám s sebou knihu. Málokdy ovšem čtu. Tentokrát to vyšlo a já si ve vlaku četla! To mi udělalo radost, protože to dokonale doplnilo už tak krásnou cestu vlakem (vlaky miluju a jsou mi velmi vzácné). Naše úžasná Terezka se uvolila a sešla se se mnou dříve. Daly jsme si oběd, vyzvedly dalšího človíčka a vydali se všichni do kavárny Cafe Miracolo.

Na sraze si s Terezkou pravidelně fotíme knihy, které zrovna čteme.

Netušila jsem předtím, kde se bude sraz konat. A tohle místo předčilo veškerá má očekávání. Majitel otevřel dřív jen kvůli nám a hned za námi také zamknul, takže jsme to tu měli jen pro sebe. Byl úžasně příjemný, zatopil nám, vyrobil čerstvé těsto na wafle.. No prostě pohádka. Místo nám domluvila Verunka a dokonce, i když šel pak pán do divadla na operu, nechal nás tam vysedávat dál a klíče svěřil právě jí. No věřili byste tomu?

17 bodů! I make myself proud.

Naše úžasná Irenka aneb Rodaw, která sraz pořádala, totálně překvapila. Protože nám chtěla udělat radost, připravila si pro nás soutěž a celkem měla téměř stovku knih! Neuvěřitelné. Já jsem tam jela s tím, že si popovídám s lidmi, nečekala jsem, že i něco vyhraju. Takže když jsem si nakonec domů odvážela nových sedm knih, připadala jsem si jako bych propadla do Happylandu a právě vystoupila z knižního lesa. Na začátku soutěže jsme měli takový Vánoční kvíz, který byl super. A potom přišla vlastně taková dražba knih. Různě jsme se hlásili a dostávali knihy. Já jsem ukořistila několik, po kterých jsem už dávno pokukovala.

A to tu ani není vidět všechno, o co jsme soutěžili.

Po soutěži jsme si dál povídali, ale to Irence nestačilo, chtěla něco hrát, abychom komunikovali všichni společně. Nejdřív se na to většina lidí tvářila dost pochybně, ale myslím, že se to nakonec i ujalo. Nejdříve to byla taková ta hra Guess who (pořád mám před očima toho opilého Sherlocka: "Am I the current king of England?"). Já byla například Zlodějka knih a bohužel jsem většinu lidí uhodla, takže předpokládám, že ostatní se velmi málo snažili! :D Potom to Irča ještě přiostřila, donutila nás se přesunout od stolu do přední části kavárny, posedat na židličky a hráli jsme tu hru, kdy se vždycky jeden vyšoupne a nesedí. Padaly otázky všeho druhu a ač jsme byli nejdříve rozpačití, nakonec se někteří nezdráhali vyhazovat lidi ze svých míst, všichni se smáli a byli krásně uhnaní. Já jsem se tak dozvěděla, že nejsem až takový tragéd, protože asi jen naše komunita by mohla celá zůstat sedět u některých otázek (aneb jsme asi samotáři, outsideři a lidé denně obklopeni knihami a rodinou).

Prostě naprostá bláznivina!

Můj čas na sraze se pomalu krátil a já už se musela zase vydat na vlak. Což bylo možná dobře, protože krátce předtím se čas stočil na horrory a já si za svůj život užila asi jen Pach krve, protože ten pán se rozkošně smál, takže bych tím nikoho asi nezaujala.

Po Deseti ženách a The Rosie Project (Projekt manželka) jsem už dlouho pokukovala, takže mi udělaly velkou radost. Tajemství gobelínu vypadá jako super fantasy a vyhrála jsem ji nad Vojtou, jéééj! :D

Na sraze jsem potkala pár úžasných nových lidí, rozesmála je, několikrát pobavila a byla označena za velkého baviče (Vy mi vážně nikdy neuvěříte, že jsem stydlivá, že?), vyslechla si několik názvů knih, které bych si měla přečíst (Shift, já si je nepamatuju.), jednoho blogera s chutí nakopla (beztak to nebolelo, ale dělá, že jo, vejtaha...) a vypravila se na vlak v doprovodu Terezky.

Vojta na nás myslí a přivezl svoje krásné záložky! A U Tajemství gobelínu byly i nálepky.

Děkuju Irence, že sraz uspořádala a byla jsem na něj pozvána, Terezce, že se o mě tak krásně starala, Verunce, že mi její úsměv vždycky dokáže prosvětlit den, Vojtovi, že nám rád dělá radost a přinesl své záložky, takže se má sbírka ještě rozšířila a všem ostatním, že se usmívali, bavili se, byli milí a zkrátka úžasní. Byl to krásný Vánoční výlet!