Sarah Addison Allenová - Dívka, která sahala po hvězdách

Série: -
Originální název: The Girl Who Chased the Moon
Počet stran: 208
Rok mého vydání: 2013 / originál 2010
Žánr: Román, mystery
Nakladatelství: Ikar

Anotace:

Emily Benedictová přijíždí do pitoreskního jižanského městečka Mullaby v Jižní Karolíně v naději, že se dozví víc o životě své matky, obklopeném mnoha hádankami. Ale od chvíle, kdy dívka vstoupí do domu, kde její matka vyrůstala a kde žije její podivuhodný samotářský dědeček, jehož zatím nikdy nepotkala, nestačí se divit. Ostatně celé Mullaby, kde existují rodinná tajemství, za nimiž stojí snad jen kouzla, je poněkud zvláštní místo. Jak jinak si vysvětlit, že zde žije muž tak vysoký, že dohlédne za obzor. A to je jen začátek…

Mé hodnocení:

Hned, jak mi kamarádka vylosovala knihu ze "Sklenice plné knih", jsem věděla, že to bude náročné. Kniha není můj šálek kávy a i tak jsem k ní přistupovala.

Kniha začíná tím, že mladá dívka, jménem Emily, jede ke svému dědečkovi. Její mamka bohužel umřela (buď jsem nepozorná nebo v knize prostě není napsáno, jak umřela). Chvíli bydlela u kamarádky od maminky, která pomocí detektiva vypátrala posledního Emiliina příbuzného. Dědečka Vance. Muže, který bydlí, v na první pohled, obyčejném městečku Mullaby. Muže, který měří přes dva a půl metru (!) a dohlédne až do zítřka. 

Emily se pomalu začíná sžívat s městečkem a postupně odkrývá místní záhady. Proč tenkrát její matka odjela a nikdy se o tomhle místě (ani o dědečkovi) nezmínila? A co jsou ta podivná světýlka, které v noci vidí ze svého balkonu?

Příběh má dvě linky, v té druhé se blíže seznámíme s pekařkou Julií vlastnící místní gril restauraci. Julie v šestnácti letech opustila město a vrátila se až po skoro dvaceti letech. Když ji umřel táta, který ve městečku nadále žil, musela se vrátit a postarat se o dluhy, které táta nadělal a vede gril jak nejlépe umí a že je to fuška, když není restaurace ve městě ani zdaleka jediná. Ale její otec vedl podnik s láskou a pravidelní strávníci se rádi vracejí. Julie obohatí menu restaurace o dokonalé dorty. Po čas celé knihy se postupně dovídáme jak se k pečení dostala a linka jejího příběhu se mi moc líbila.

Celkově bych knihu hodnotila, tak napůl. Něco se mi líbilo hrozně moc, jako třeba tapeta v Emiliině pokoji, která se měnila podle nálady. Ale většinou jsem se u knihy nudila. Nebavila mě tolik jak by asi měla, ale i tak mě něco potěšilo. Svoje fanoušky si určitě autorka najde.

Citace:

Sawyer byl i v tuto denní dobu tak plný života a pozorný. Přemýšlela, jestli vůbec někdy spí, nebo jestli je celou noc vzhůru, přechází po místnosti plný energie a vymýšlí nové způsoby, jak zářit a okouzlovat, nové způsoby, jak si prosadit svou. 

Být potřebný se trochu podobalo tomu být vysoký, a dokud nebyli poblíž další lidé, člověk to nějak nepociťoval.