Tommy Donbavand - Závoj smutku

Série: Doctor Who #1

Originální název: Shroud of Sorrow

Počet stran: 256

Rok mého vydání: 2014 / originál 2014

Žánr: Sci-fi, fantasy

Nakladatelství: Jota

Anotace:

Britský kultovní seriál Doctor Who se zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejdéle vysílaný televizní sci-fi seriál. Dočkal se uvedení na českých obrazovkách a nyní přichází v knižní podobě.

Vydejte se na cestu spolu s tajemným humanoidním mimozemšťanem, který si říká Doktor a cestuje časoprostorem ve své vesmírné lodi TARDIS. Závoj smutku nás přenáší do dob dávno minulých – je 23. listopad 1963, den po zabití Johna F. Kennedyho. Tváře mrtvých se noří odevšad, začínají mluvit a křičet… a cpát se do našeho světa. Dokáže se Doktor ponořit do svého smutku, aby zachránil lidstvo?

Mé hodnocení:

Tahle kniha mi v poličce ležela už dlouho, no dobře, ležela u bráchu na nočním stolku, kde se na ni poslední tři měsíce jen prášilo, tak jsem ji konečně vzala do rukou já a dopřála jí, aby její příběh někdo četl od začátku do konce. Ani jsem netušila, jak mi ten bláznivý Doktor chybí…

Vše začíná na planetě, která připomíná obří bublinkovou koupel a Doktor s TARDIS a společnicí Clarou se pomocí řetězu snaží z “koupele” něco vytáhnout. To něco je loď, která byla neočekávaně potopena. Po zdařilé záchranné misi, výměně názorů a trochu obviňovaní, kdy se Clara bezdůvodně rozpláče, stejně jako TARDIS, která je odnese neznámo kam a neznámo kdy.

Když opustí TARDIS zjistí, že je dopravila do prostor nemocnice v Dallasu. Každý je smutný nebo nepříjemný a není se čemu divit. Je to den po atentátu na presidenta Kennedyho. Má s atentátem něco společného fakt, že se lidem ve skvrnách zjevují lidé, kteří už jsou dávno mrtví a obviňují je ze své smrti?

Ale to by nebyl Doktor, aby této záhadě nepřišel na kloub. Zjistíme jak je atentát spojený s obviňujícími tvářemi? Mají tváře něco společného se smutnou TARDIS, která se nechce hnou z místa?

Knihu určitě doporučuji každému fanouškovi seriálu. Doktor vás jako vždy rozesměje a dokonce i trochu dojme. Jsem zvědavá na další knihy ze série. Tahle byla velice příjemný úvod na pulty knihkupectví, tak snad další budou ještě lepší. Proto si tu jednu sovičku schovám na další Doktorův příběh.

Citace:

"Tak pojď, kočko!" pobídl TARDIS. "Já vím, že to zvládneš!"

"Dík za poklonu," řekla Clara. "netušila jsem, že se tak zajímáš."

Rudolící Doktor pustil řízení na dobu dostatečně dlouhou, aby mohl něžně poplácat konzoli.

"Odpusť kočko," zašeptal, "měl jsem na mysli tebe - ne ji. Fakt."

"Jen na to pomysli: celý svět pokrytý bublinkovou lázní. Není to úchvatné? Už stačí jen najít planetu obydlenou desetimetrovými gumovými kachničkami a dát to dohromady."

"Myslím..., mám dojem, že TARDIS taky pláče."

"To je nesmysl," odbyla ho Clara. "To bude mýdlová voda. Asi sem nacákala, když si převíjel řetěz."

Doktor si olízl konečky prstů. "Ba ne," řekl. "To bylo avokádo. Tohle je slaný - jak slzy." Na chvilku se zamyslel, pak se obrátil na Claru. "Tys TARDIS řekla něco ošklivýho, když jsem se převlíkal?"

"Ne! Jasně že ne!"

"Řeklas jí, že je tlustá?"

"Cože?"

"Protože není tlustá. Prostě je jenom uvnitř větší."

"A ty seš blázen. To už ale víš, ne?"

"No, jen tak pro nic za nic nepláče."

"Proč ne?" domáhala se Clara. "Já taky pláču - ale jí ses nezeptal, jestli mi neřekla, že jsem tlustá já."