Darren Shan - Krvavé chodby

Série: Sága Darrena Shana #3
Originální název: Tunnels of Blood
Počet stran: 173
Rok mého vydání: 2007 / originál 2003
Žánr: fantasy, horor, pro mládež, best
Nakladatelství: Albatros

Anotace:

Darren Shan se představuje potřetí - před nezáviděníhodným osudem poloupíra, který na něj padl v předchozích dvou knihách, není úniku. Nechce se podvolit pravidlům upířího světa, i když kontakty s obyčejnými lidmi obvykle končí tragicky. Spolu se svým učitelem panem Hroozleym a hadím chlapcem Evrou se ocitají v neznámém městě a prožívají další dramatické události a ohromující odhalení.

Mé hodnocení:

Třetí díl o poloupíru Darrenovi jsem úspěšně dočetla a nějak jsem zapomněla se s vámi podělit o své dojmy. Tak to teď napravím.

Vše v Circo Monstruoso je při starém. Darren stále pomáhá Evrovi a nemůže si život u panoptika vynachválit. Jednoho dne k nim zabloudí upíří generál Gavner Zurč, kterého jsme blíže poznali v Sáze Lartena Hroozleyho. Je to sympatický upír, ale jak je vidno nenese moc dobré zprávy. Larten neřekne o co jde, ale najednou má napilno s balením a on i Darren musí odejít pryč. 

Darren není moc nadšený, že hned jakmile si zvykl na život u panoptika, musí ho zase opustit. Proto mu Larten nabídne, aby s sebou vzal i Evru, který zatím neměl tu možnost poznat svět, který se netočí kolem krmení Nárudku a vlčího muže. Zpočátku se mu nápad nezamlouvá, ale nakonec s upírem i poloupírem vyrazí do víru velkoměsta.

Přes den se flákají po městě, sledují televizi a Evra je jako Alenka v říši divů. Nikdo mu neřekl, že televize je tak návyková a neustálý přísun seriálů a sitcomů se mu líbí. V noci Larten chodí neznámo kam a kluci se o to nijak nezajímají, až do dne, kdy ve zprávách uvidí reportáž o nálezu šesti těl, která byla zbavena krve. Je možné, že výlety pana Hroozleyho mají s oběťmi něco společné?

Musím říct, že tento díl byl trochu slabší, možná to bylo tím, že už to byla třetí autorova kniha hned po sobě. Ale i tak mě to bavilo, mám svět, který Darren stvořil moc ráda. Po krátké pauze se vrhnu na další díl. 

Citace:

"A kolik je vám?" vyzvídal jsem.

"Míň, než jak se naparuju," usmál se Gavner. "Není to dlouho, co jsem překonal stovku."

"Sto let?!" Tiše jsem hvízdl.

"Na upíra to není nic moc," upozornil Gavner. "Když mě zasvětili krví, bylo mi ani ne devatenáct, a úplným upírem jsem se stal v pouhých dvaadvaceti. Když upíří bohové dovolí, mohl bych se dožít i pěti stovek."

"Pěti sto...!" Tak vysoký věk jsem si ani nedokázal představit.

"Jen si představ, jak se někdo pokouší sfouknout svíčky na takovém dortu!" zakuckal se smíchem Gavner.

"Ty jsi docela vedle, co?" zahihňala se. "Tak do toho, pozvi mě do kina."

"No dobře," zasténal jsem. "Debbie, nechtěla bys se mnou jít do kina?"

"Rozmyslím si to," prohlásila, odemkla dveře a vklouzla dovnitř.

Ty holky!

"Poznali by lékaři rozdíl mezi člověkem a upírem?" vyptával se.

"Samozřejmě," kývl jsem.

"Jak?"

"Podle krve, každý ji má úplně jinou," vysvětlil jsem.

"Jenže jim žádná krev nezbyla," připomněl mi.