Potter-ton: Harry Potter and the Chamber of Secrets

 

Nikdy jsem tak úplně nepřišla na to, proč tomu tak je, ale druhý díl Harryho, tedy Tajemná komnata, mi vždycky připadal nejslabší (nebo alespoň nejslabší v rámci těch, kde chodí naše trojka do školy, sedmý díl stojí tak trochu mimo tento rámec). 

První díl má nádech nevinnosti, vše je tu poprvé. Poprvé vidíme Bradavice, poprvé se setkáváme s kouzly. Poprvé nás naštve Malfoy. Ve třetím díle je zase tolik nového, úžasného, nečekaného, dojemného. Druhý díl tak nějak visí mezi svými kolegy, už ne vhození do světa čar a kouzel, ale stále ani nabitý díl plný skvělých postav.

 

Stále je tu ale hromada úžasných okamžiků. Třeba když si rodinka Weasleových přifrčí pro Harryho v jejich pekelném autě nebo hned vzápětí to, když Harry poprvé vidí Doupě. Obří pavouci pobíhající všude okolo jsou chvílemi spíše k zlosti, ale rozhodně plní svůj účel. Jednou z nejsympatičtějších postav tohoto dílu je létající auto. Statečné, tak trochu samorost, urážlivé a samo sebou... Samé skvělé kvality!

Poznat mladého Voldemorta je zvláštní. Nevím, jestli příjemné nebo spíš děsivé. Asi trochu od obojího. Celá ta záležitost s deníkem mi vždycky imponovala jen tak napůl. Rozhodně je to bombastický předmět. A ty záhady a "skoro-umírající" lidé a kočky jsou super. Akorát mi už tak úplně nesedl pachatel těchto událostí. A co vám?

Dobbyho milujeme všichni. I když nadělal Harrymu a jeho přátelům tolik problémů. Stačí, aby na mě nahodil ty svoje velká kukadla a odpustím mu cokoliv. S Lockhartem už je to horší. Ani jeho mistrné kudrlinky a rádoby sexy vzhled ho nezachrání od toho, abych jej totálně odepsala. Ne, bohužel, namyšlení přihlouplí bloňdáčci nejsou můj typ. Pořád ještě nechápu, proč ho Brumbál tenkrát přijal. Moje teorie je taková, že se upsal nějakému psychologickému pokusu, prohrál sázku nebo vypil lektvar divných rozhodnutí.

Číst Harryho anglicky je skoro jako číst ho znovu poprvé. Nikdy by mě nenapadlo, že objevím tolik neznámých, vtipných a skvěle použitích slov. Rowlingová rozhodně psát umí. Pokud se učíte anglicky nebo to už dokonce umíte, ale ještě jste Harryho v originále nečetli, směle do toho, stojí to za to!

 

Příprava mnoholičného lektvaru a Hermionin nepovedený sběr se mi líbí hodně. Ach jo, kéž bych tak uměla vařit letvary. Bavilo by mě to o tolik víc než příprava omelet! Že umí Harry mluvit hadí řečí jsme věděli už dávno, takže to překvapilo pouze všechny studenty a vyučující v Bradavicích.

 

No, na to že je to jeden z mých méně oblíbených dílů mám i tak až moc co říci. O Harrym by se dalo mluvit hodiny. O Hermioně dny. (Promiň, Rone, k tobě toho tolik nemám) Ale ráda bych vám ještě dala malého průvodce do světa Pottera v angličtině. Třeba se tu najde někdo, koho to navyklá si to přečíst v originále.

 

  

"It's not much," said Ron.

"It's wonderful," said Harry happily, thinking of Privet Drive.

 "Morning, Mum," said George, in what he clearly thought was a jaunty, winning voice.

"Have you any idea how worried I've been?" said Mrs. Weasley in a deadly whisper.

"Sorry, Mum, but see, we had to -"

All three of Mrs. Weasly's sons were taller then she was, but they cowered as her rage broke over them.

"Beds empty! No note! Car gone - could have crashed - out of my mind with worry - did you care? - never, as long as I've lived - you wait until your father gets home, we never had trouble like this from Bill or Charlie or Percy - "

"Perfect Percy," muttered Fred.

"YOU COULD DO WITH TAKING A LEAF OUT OF PERCY'S BOOK!" yelled Mrs. Weasley, prodding a finger in Fred's chest. "You could have died, you could have been seen, you could have lost your father his job -"

It seemed to go on for hours. Mrs. Weasley had shouted herself hoarse before she turned on Harry, who backed away.

"I'm very pleased to see you, Harry, dear," she said. "Come in and have some breakfast."

"Your sons flew that car to Harry's house and back last night!" shouted Mrs. Weasley. "What have you got to say about that, eh?"

"Did you really?" said Mr. Weasley eagerly. "Did it go all right? I - I mean," he faltered as sparks flew from Mrs. Weasley's eyes, "that - that was very wrong, boys - very wrong indeed...."

"Well, you're expelling us, aren't you?" said Ron...

"Not today, Mr. Weasley," said Dumbledore...

Snape looked as though Christmas had been canceled.

"Why would anyone want to celebrate the day they died?" said Ron, who was halfway through his Potions homework and grumpy. "Sounds dead depressing to me...."

The Great Hall looked magnificent. Not only were there a dozen frost-covered Christmas trees and thick streamers of holly and mistletoe crisscrossing the ceiling, but enchanted snow was falling, warm and dry, from the ceiling. Dumbledore led them in a few of his favorite carols, Hagrid booming more and more loudly with every goblet of eggnog he consumed. Percy, who hadn't noticed that Fred had bewitched his prefect badge so that it now read "Pinhead," kept asking them all what they were sniggering at.

"But why's she got to go to the library?"

"Because that's what Hermione does," said Ron, shrugging. "When in doubt, go to the library."

“However, you will find that I will only truly have left this school when none here are loyal to me. You will also find that help will be given at Hogwarts to those who ask for it.”

"I mean that this diary holds memories of terrible things. Things that were covered up. Things that happened at Hogwards School of Witchcraft and Wizardry."

Mr. Weasley's car was thundering down the slope, headlights glaring, its horn screeching, knocking spiders aside, several were thrown onto their backs, their endless legs waving in the iar. The car screeched to a halt in front of Harry and Ron and the doors flew open.

And together they walked back through the gateway to the Muggle world.

Tentokrát zde nebudu uvádět zvlášť zajímavá slova, která jsem vypíchla z textu. Tenhle díl Harryho jsem četla již dávno, ale nikdy jsem se nebyla dostatečně schopná dokopat k tomu jej převést do článku a slova jsem samozřejmě zase dávno zapomněla. Nevadí, však já si knihu přečtu znova. Jednou. (nebo třeba desetkrát...)