Rozhovor s Janou Richterovou

Někdy loni touhle dobou jsem se úplnou náhodou (nebo ne?) dostala k sérii Zahrada od české spisovatelky Jany Richterové. Bála jsem se toho, co v knize najdu, a že budu zklamaná. Naštěstí se stal pravý opak - knihu jsem si zamilovala! A po tom, co jsem měla možnost poznat více i tvůrkyni světa Zahrady, jsem si oblíbila i ji, a Jana Richterová se stala v mnohém mým vzorem a co víc, mou přítelkyní. A nyní mám pro vás rozhovor s ní, o všem možném, ale především právě o jejích knihách, které by bylo škoda nečíst. Nechť se vám líbí!

 

1. Jak byste čtenáři, který Vaši sérii nezná, Zahradu představila?

Zahrada je románová série na pomezí magického realismu a fantasy s romantickými, hororovými i detektivními motivy. Příběh je situován do našemu čtenáři důvěrně známých reálií současného moravského města, jeho hrdiny jsou mladí lidé ve věku, kdy vstupují do pracovního a společenského života, volně sdružení do přátelské skupiny kolem Michala Zahradníka, muže skrývajícího nejedno tajemství. Stává se jejich pomocníkem a průvodcem po všedních i méně obvyklých cestách života, které je stále častěji zavádějí do neprobádaných hlubin tajemného Lesa, zprvu okouzlujících, ale čím dál nebezpečnějších.

2. Kniha by ale nevznikla bez autora, co můžete říci o sobě?

Snad tolik, že jsem v rámci psaní pouze vstoupila jinými dveřmi do oblastí, jimiž jsem se předtím dlouhodobě zabývala v rámci práce arteterapeutky, i do svých osobních zálib, abych vše propojila právě v Zahradě. Kromě řečeného jsou v postavách uchovány přetavené vzpomínky na různá životní setkání a příběhy vlastní i cizí, vyslechnuté.

3. Každý spisovatel má příběh o tom, jak dostal ten prvotní nápad na svou knihu. U někoho je to sen, jiný zrovna cestoval vlakem. Jaký moment to byl u Vás?

Vzpomínám si na moment, který považuji za počátek příběhu, když v jednom rozhovoru s mou sestrou padla otázka, zda by bylo možné zasadit fantasy příběh do moravských reálií a napsat jej tak, aby byl podobně atraktivní jako ty obdivované zahraniční. Pak jsme, stále ještě v rámci nezávazné hry, začaly promýšlet jednotlivé charaktery, mezi prvními Maru Solnou, Toma Roháče, Nikolaje, spolu s prvním náčrtem dějové linie.

4. Zahrada se mimo jiné řadí i do fantasy. Byl to Váš plán?

Na počátku jsem si ujasnila rámec, v němž jsem se chtěla pohybovat, a ten se s definicí žánru vcelku shodoval, ovšem spíše v širším než užším smyslu slova. Myslím, že k charakteristice Zahrady, a to již od chvíle, kdy jsem ji měla v prvních skicách, patří  jisté mezižánrové přesahy.

5. V příběhu jsou nadpřirozené jevy. Věříte na ně nebo je to vše jen fikce?

Myslím, že je to spíše otázkou porozumění událostem. V Zahradě jsou jevy, které jsou vykladatelné různým způsobem, podle toho jaký výkladový rámec je pro nás věrohodný, jako náhoda, případně zkreslení vnímání z důvodu změněného stavu vědomí nebo mohou být přičítány objektivnímu působení nadpřirozených sil. Ale každý má z běžného života zkušenost, že i věci zcela banální se mohou za jistých okolností jevit jako zázrak, stačí jen, abychom si vzpomněli na kouzlo zamilovanosti. A naopak,  pokud se rozhodneme strčit hlavu do písku, můžeme i smysluplný souběh jevů, nazývaný jungiány jako synchronicita, označit jako pouhou nahodilost.

6. Navštěvuje Vás taky někdy ve snech Lovec?

Proces vytváření alternativního světa prostřednictvím tvůrčího psaní nebo třeba malby má hodně společného se sněním za bílého dne, takže vlastně ano. A protože se ve dne užijeme s Pastorkem, Marou, Michalem Zahradníkem a dalšími do sytosti, oceňuji, že mne v noci nechávají klidně vyspat.

7. Zahrada je plná výjimečných postav. Přirostla Vám některá k srdci víc než jiné?

To je hodně obtížná věc, protože nemám, až na úplné výjimky, vysloveně kladné a záporné postavy. Všechny mají své silnější i slabší stránky, hrdinství a důstojnost vedle směšnosti a malichernosti podobně jako v reálném životě. Dokonce ani Michal Zahradník není bytost, která by se nedopouštěla chyb. Ale přece jen, do děje vstoupí ještě jeden hrdina, čtenářům zatím neznámý, ač ho již nyní můžete při pozornějším čtení letmo zahlédnout za kulisami. Jedná se o nejrozporuplnější  mužský charakter v Zahradě a rodil se hodně obtížně. Právě pro něj mám zvláštní slabost.

8. Nemůžu si pomoci, ale mým oblíbencem je občas přehlížený Tomáš. Jak vznikl?

Všichni mí hrdinové jsou směsí fantazie a reality, v každém se odráží více inspirací. Konkrétně postavu Tomáše nejvíce vytvarovala má záliba v lidové kultuře, zvláště písni a tanci. Navíc jsem měla příležitost často pobývat v prostředí, v němž se pěstuje, a s lidmi, kteří se jí věnují, takže některé detaily jsou takříkajíc ulovené přímo v terénu, odposlouchané a odpozorované. Na tomto místě bych za všechny ráda vděčně vzpomněla zesnulého Jana Rokytu, rodáka z Jasenné u Vizovic,  cimbalistu ostravského Techniku a hudebního redaktora Českého rozhlasu, který se zásadním způsobem  zasloužil o uchování a další předávání těchto hodnot.

9. V Zahradě tvoří postavy dost zvláštní skupinu lidí. Každý je odjinud, mají jiné kořeny a (ne)víru. Proč jste vybrala právě tuhle směsici lidí?

Je pravda, že jsem se ve výběru původu hrdinů přiklonila o trošku více na jih a východ, než odpovídá krajovému zvyku. Jednak kvůli potřebě jisté rovnováhy a jednak to bylo dáno situačně, tím, kde jsem se zrovna pohybovala, jací lidé mne právě obklopovali. Ve skupině je pouze jeden skutečný cizinec, Rus Nikolaj. U ostatních jde spíše o vědomí příslušnosti ke konkrétní rodině a prostředí, o konfrontaci s myšlenkovým odkazem a praxí bližších i vzdálenějších předků. Mí hrdinové si  tuto návaznost v rámci příběhu postupně více uvědomují, ať již v podobě břemene temného dědictví kdysi uzavřené smlouvy s ďáblem, či naopak v pozitivní ukotvenosti posilující je v boji s všedními i nevšedními strázněmi, které jim příběh přichystal.

10. Nastal někdy moment, kdy jste chtěla všechny ze Zahrady někam zamknout a klíč zahodit?

Ještě nenastal, ačkoli si Zahrada postupně nárokovala tolik času a práce jako kterékoli regulérní zaměstnání. Ale to je prostě realita, dovést jakékoli dílo k finálnímu a prezentace schopnému tvaru stojí úsilí.

11. Potkáváte často Vaše postavy v reálném světě?

Mé postavy neodpovídají reálným osobám, pouze se jimi volně inspirují. Přesto se občas někdo v mém okolí s některou postavou docela podstatně identifikuje a potom zpravidla přicházejí neuvěřitelné příběhy, které si schovávám  v  tajné kapse pro další možné rozvinutí děje. Pokud z toho plyne nějaké poučení, pak že věci jsou mnohem propojenější, než se být zdají, a život fantastičtější než jakýkoli smyšlený příběh. Jenom si to připustit.

12. Jaký je Váš proces psaní? Máte nějaký určitý čas nebo místo?

Psaní a s ním spojeným činnostem v poslední době věnuji většinu svých dní. Výhodou  je, že si mohu ve velké míře práci sama organizovat . Asi pouze potvrdím známý postřeh, že stejný čas a místo pomáhají navodit žádoucí soustředění. Mně se nejlépe pracuje v dopoledních hodinách a potom hluboko večer, kdy si vnitřní cenzor na chvíli schrupne a často přicházejí nejlepší nápady.

13. Jste spíš jako uvolněná Mara nebo tíhnete k přízemní Aničce?

Postava Mary se mi vytvářela velmi snadno, do jejích problémů se dokážu zcela spontánně vžít a přirozeně souzním s jejím cítěním. K Anně mám o něco dál, její reakce jsem někdy musela chvíli  hledat. Navíc pochází ze židovské rodiny a to ji určitým, ne právě zcela běžným způsobem vymezuje vůči světu, přestože sama vědomě tíhne spíše k zesvětštění.

14. Nebudu se ptát na jednu, ale jaké jsou Vaše nejmilejší knihy či autoři?

Je opravdu velmi těžké vybrat, protože knih, které mám ráda, je mnoho a jsou dost různorodé. Ale za všechny Spolčení hlupců Johna Kennedyho Toolea pro zcela jedinečný, břitký humor,  Milneho Medvídka Pú, který mne asi nikdy v životě neomrzí a jehož si občas berou do úst i hrdinové Zahrady. Do třetice vynikající a zcela výjimečný Golem Gustava Meyrinka.

15. Knihomolové vždy sní o tom, že jednou budou chodit do Bradavic nebo se prohánět po lesích Středozemě. Kdybyste si mohla vybrat jeden příběh, jeden svět z nějaké knihy, ve kterém byste mohla žít, jaký by to byl?

Zřejmě ten meyrinkovský, česko-německo-židovský, svět města čtený magickým způsobem. Vše v něm v jakémsi stupni žije, je vzájemně propojeno v čase i prostoru a všechny události jsou stopami, po nichž se můžeme pustit za fantastickým dobrodružstvím vlastní duše. Nepředkládá se nám prvoplánově, očekává od nás trochu vlastní aktivity . Tato výzva jej však činí ještě přitažlivějším.

16. Ztratila jste někdy část knihy a musela ji psát odznovu?

To mne naštěstí nepotkalo. Co se týče psaní textu znovu, samozřejmě jsem prováděla a stále provádím  dílčí úpravy, jak jsem si věci postupně ujasňovala a vracela se nazpátek.  Všech skic a variant, starších verzí jednotlivých kapitol a zavržených motivů je od počátku práce  docela pěkný balík.

 

17. Kde berete všechny ty náměty do Vašich knih? Přestavuji si, že máte doma plnou místnost poznámek.

Naštěstí lze mít poznámky v počítači, kde jsou méně náročné na prostor. Nejde však o nějaké převratné množství, spíše o další rozvíjení původní inspirace. Samozřejmě, že je to cesta pokusů a omylů, protože ideální tvar bývá  málokdy nalezen hned napoprvé a je třeba, aby příběh zůstal vnitřně sourodý, což je při pětidílné sérii už náročnější.

18. V Zahradě každá kapitola začíná úryvkem z nějaké knihy. Jak je vybíráte?

Nejčastěji je ani nevybírám, verš nebo melodie se spontánně vynoří v mysli jako vnitřní komentář k ději či k aktuálnímu prožívání některé postavy.  Tyhle hravé asociace příběh pootevírají zase do jiných vesmírů, literárních, hudebních a dalších.

19. Když Vaše knihy čtu, musím používat všechny své smysly. Jsou tu vůně, hudba, chutě.  Zaměřujete se na věci, které jsou Vám blízké nebo to prostě nějak vyplyne? 

Spíše to vyplývá z toho, co si žádá logika určitého motivu nebo postavy. Potřebuji hodně konkrétní představu, takovou, aby ten charakter v mé představě doslova ožil a začal autonomně jednat. Takže musím o postavě vědět vše, co bych chtěla vědět o blízkém příteli, včetně toho, kterou muziku poslouchá a jakým způsobem si vaří kafe.

20. V Zahradě má velkou roli víra, je tu v mnoha podobách. Je to pro Vás důležitý prvek?

Chápu člověka jako bytost hledající smysl své existence a směřující k plnému sebeuskutečnění. Myslím, že to je základní lidská danost, samozřejmě ne vždy prožívaná stejně naléhavě. V mezních situacích však otázka po smyslu života s jeho radostmi i utrpením vyvstává silněji. Tento motiv se uplatňuje i v Zahradě. Hrdinové přitom hledají především individuální cestu, způsob, jak se plněji stát sebou samými. Nelze přitom někoho kopírovat, co je jednomu nepovšimnutým smetím, může být pro jiného vytouženým pokladem.

21. Zatím ze Zahrady vyšly dva díly. Sféra a Lovec. V čem se podle vás nejvíce liší? Líbí se vám některý díl více než jiný?

Lovec je celkově dynamičtější než Sféra, jež je do značné míry úvodem do lehce pohádkového světa příběhu, spojeným s mícháním všech barev, chutí a vůní Zahrady. Převládají v ní hlavně z počátku romantické motivy, které v Lovci procházejí  dalším proměnami, ale v něm se významněji rozvíjejí i temné prvky, které přispívají k dramatické gradaci děje.

22. Čtenáři nemají moc rádi spoilery, ale můžete nám alespoň naznačit, co nás v sérii čeká dál?

Připravovaná třetí část Zahrady má podtitul Návrat. Dobrodružství hrdinů začíná ve znamení rozumných dohod a snahy konečně si uspořádat život. Ten však mívá v záloze nečekaná překvapení a tak rozumná předsevzetí brzy vezmou za své. Mara shledává, že i splněná přání v podobě zásnub s princem z ruské pohádky skrývají nečekaně ostré háčky a že ke krajíci odříkaného režného chleba občas bývá jen malý krůček.

Anna se po Johanově odchodu drží osvědčených opor, práce a přítele Tomáše, Nikolaj pro změnu své víry, což mu občas poněkud brání v tom, aby věci spatřil také očima svých přátel. Zahradník nečekaně tone v bolestných citových zmatcích a Tomáš Roháč si zase jednou potvrdí, že co svět světem stojí, platí quod licet Iovi, non licet bovi. Ale to je pouze předehra, protože právě na něj tentokrát čeká opravdová zkouška ohněm.

23. Jak to vlastně vypadá se sérií jako celkem? Kolik bude dílů? A máte je už všechny dopsané?

Bude jich celkově pět, z toho poslední o něco rozsáhlejší než ty předchozí,  Zahrada ještě není úplně uzavřená, pracuji na závěrečném dílu a průběžně se ještě vracím i ke čtvrtému. Původně jsme plánovali vydávat každý rok jeden díl, v čemž jsme se nechali inspirovat slavnou potterovskou sérií. Vloni s Lovcem to vyšlo úplně dokonale, v čase Dušiček, což s náladou příběhu krásně rezonovalo, tak doufám, že se k témuž datu vše zdaří i letos.

24. A co přijde po Zahradě?

Prozatím za horizont Zahrady příliš nenahlížím, protože jde o dost rozsáhlý projekt. Mohu však s  jistotou říct, že bych po nějaké prodlevě pokračovat chtěla, pravděpodobně nějakými volně navazujícími příběhy. Možná  formou povídek, rozvíjejících předchozí osudy Michala Zahradníka nebo Karoliny Hajdukové. 

Autorce série Janě Richterové děkuji za tento rozhovor i za to, že je, protože svět bez ní by byl o něco chudčí a to by byla škoda...