středa 8. července 2015

Anne Gesthuyesen - Jsme přece sestry

Název: originál Wir sind doch Schwestern, česky Jsme přece sestry
Autor: Anne Gesthuysen
Rok vydání: originál 2012, 2014
Počet stran: 378
Nakladatelství: Host
Žánr: román

Tři sestry se sejdou, aby spolu oslavily sté narozeniny té nejstarší - Gertrudy. O chlup mladší Paule je 98, zatímco jejich nejmladší Katty je ještě mladice - oslavila teprve před pár lety osmdesátiny, je jí 84. Člověk na sebe za svůj život nalepí mnoho příběhů, přichytávají se jako pavučiny. Každý si po kapsách nosí hromady lží a neúplných pravd. A to množství se s každým desetiletím života násobí. A pokud je někomu osmdesátčtyři, devadesátosm nebo třeba sto, těch příběhů má opravdu slušnou zásobu. Gertruda, Paula a Katty zažily mnohé a nikdy nebyly schopné o tom spolu mluvit. Teď se ale jejich životy blíží ke konci a ony se rozhodnou konečně být k sobě upřímné. A stará tajemství tak začnou závratně vyplouvat na povrch. Co se může v jedné rodině udát za celé století? A jsou jejich rodinná pouta dostatečně silná, aby ten nápor pravdy vydržela? Snad ano, jsou to přece sestry...

Do Jsme přece sestry se mi nejdříve moc nechtělo, dávno mě opustila touha po odhalení příběhů na stránkách téhle knihy, jak na ni padal prach a ona byla stále hlouběji v útrobách zapomění. Nakonec jsem ji ale popadla a začala číst... A touhla vědět víc se rychle vrátila.

Mám ráda příběhy, které mají co říct. Nepotřebuji v knihách akci, to už jsem si mockrát ověřila, stačí mi příběh ze života a o lidech. Problém ovšem je, že často takové příběhy jsou plné bolesti a zmatku a to mě sráží na kolena. Starší hlavní postavy ovšem fungovaly dobře. Bylo to vše tak nějak jednodušší, protože bylo našim sestrám tolik let. Ta tíha jejich životů mě tolik nedrtila a já si mohla knihu naplno užít.
dobrý příběh,

Celou dobu jsem se tak nějak snažila rozhodnout, kterou mám nejradši. Zda nejstarší Gertrudu, která často fungovala jakožto přísná učitelka a tvrdohlavě poučovala své mladší sestry. Nebo možná prostřední Paula, která většinou fungovala jako neviditelný prostředník mezi lidmi a dokázala je nenápadně navést na správnou cestu bez násilí a nátlaku. Nebo dokonce nejmladší Katty? Ta bezprostřední, láskyplná Katty... Ani teď nevím, která se mi líbila nejvíce, byl to zkrátka jeden celek, sestry, a já je měla ráda všechny.

 
Líbilo se mi, že se tu proplétaly různé časy, že se všechny hlavní postavy v myšlenkách vracely svým životem a vzpomínaly na leccos. Díky tomuhle jedinečnému náhledu dostali čtenáři šanci pochopit, že to, co se někdy na první pohled zdá jako klišé nebo něco naprosto jasného, vlastně až tak přímočaré není. Já spolu s nimi mohla pochopit Gertrudinu bolest, když přišla o svého nastávajícího a to, jak to nikdy nemohla odpustit jeho bratrovi. Chápala jsem Paulu a jejího homosexuálního manžela. A dokonce i Katty, která svůj život propletla právě s oním nenáviděníhodným bratrem.

Sestry měly spoustu odlišností. Byly mezi nimi mnohé křivdy. A ony měly všechny svá ublížená srdce a šrámy na duši za ta léta, co strávily tady na zemi. Ale přesto... Byly to sestry, a to byl kdysi nejspíš i ten pravý důvod, proč jsem si knihu koupila. Protože pro sestry mám slabost. Sama jednu mám. Jsme každá jiná a přesto stejné, stejně jako postavy v této knize.

Takže komu bych knihu doporučila? Těm, co mají rádi příběhy utvářené časem. Lidem, jež si nutně nepotrpí na akcí nabité stránky. Všem, kteří mají svou vlastní milovanou sestru, bez které by nechtěli ani nemohli být...





Hlavní postava knihy, Meursault, tvrdí, že člověk může mnoho let svého života prožít jen ve vzpomínkách, bez potřeby dalších zážitků. Tehdy se Gertruda rozhodla, že bude po nocích prožívat svůj život znovu. Představu, že si bude schopna vybavit každý jednotlivý den, však rychle hodila za hlavu a místo toho se snažila charakterizovat alespoň každý rok nějakým výstižným heslem. Byla to velice zábavná činnost a cvičila si tím mozek. Kromě toho jí bezesné noci přestaly nahánět strach. Začala se na ty hodiny, kdy nemohla spát, přímo těšit. Řešila v nich něco jako soukromé křížovky, nad nimiž mohla hloubat celé hodiny. Když se takto za svým životem ohlížela, snažila se to dělat s odstupem, jako by vzpomínala na život někoho jiného nebo jako by recitovala báseň. Bylo to něco jiného než snění za dne, což se jí také občas stávalo. Noční vzpomínky nebolely, byly střízlivé a to bylo dobře.

Ty tři týdny, které s Heinrichem prožili na statku, byly sice dramatické, nikoliv však nešťastné. Bylo to, jako by se ocitli v jiném světě a žili jiný život. Odříznuti od okolního světa, zajatci válečného chaosu, a přesto podivuhodně volní. Bývalí vládci byli sice poraženi, ale ještě neodtáhli, a noví zatím nepřišli. Bylo to něco jako bezpečná anarchie. Katty se zasmála tomu, že právě ona dává slovu "anarchie" pozitivní význam. Podívala se na hodiny. Bylo už po jedné odpoledne a měla hlad. Dostala chuť na opékané brambory se slaninou a cibulí.

"Přestala bys ty na rozkaz milovat France?" zeptala se jí Paula a ještě dodala: "Člověk může zabránit tomu, aby se vůz rozjel, ale když už jede, nedá se zastavit."
"Znamená to, že se musím dívat, jak se vůz řítí proti zdi a rozbije se o ni?" zeptala se Pauly Gertruda.
"Ano," odpověděla jí Paula, "a potom u toho buď a pomoz všechno uklidit. Víc už teď dělat nemůžeš. Když se vrhneš pod kola vozu, přejede tě. A to nikomu neposlouží."
"Co mám tedy dělat?" žádala na konci rozhovoru Gertruda Paulu o radu a ta jí odpověděla, že se prostě má chovat jako sestra.
Gertruda vzala do rukou svůj deník a tužku a zapsala si: "Jsme přece sestry."

4 komentáře:

  1. Krásná recenze, skvěle jsi to vystihla, já jí četla loni a měla jsem z ní podobné pocity a jejich hašteření v "současnosti" mě hrozně bavilo :)

    OdpovědětVymazat
  2. Knižka ma zaujala názvom a teraz už aj dejom. :) Česká obálka je veľmi pekná, ale páči sa mi aj tá s tou čiernobielou fotografiou. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkná recenze - a moc zajímavá kniha! :) Je zajímavé, jak povahové rysy jednotlivých sester přesně odpovídají teorii sourozeneckých konstelací, tedy připadá mi to tak :D Když se mi kniha dostane do rukou, ráda si ji přečtu :) Děkuji za doporučení!

    OdpovědětVymazat
  4. pěkná recenze, na knihu jsem zvědavá a snad se k ní časem dostanu :-)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)