pondělí 24. srpna 2015

J.R.R. Tolkien - List od Nimrala a jiné příběhy

Název: originál Farmer Giles of Ham, Leaf by Niggle, Smith of Wooton Major, Roverandom, The Adventures of Tom Bombadil, česky Sedlák Jiljí z Oujezda, Příhody Toma Bombadila, List od Nimrala, Kovář z Velké Lesné, Tulák Rover
Autor: J. R. R. Tolkien
Rok vydání: originál 1949, 1962, 1964, 1967, 1998, česky 2008
Počet stran: 178
Nakladatelství: Argo
Žánr: fantasy

Sedlák Jiljí spíše nechtěně zažene z vesnice obra a když potom obyvatelům ztrpčuje život drak, pošlou právě jeho, aby jej zneškodnil. Ve Velké Lesné se již tradičně peče jednou za 24 let dort, do jednoho takového je zapečena kouzelná hvězdička a ta svého "strávníka" zavede do Čarovné říše. Toto privilegium však není nekonečné, nastane čas, kdy musí majitel hvězdičku vrátit. Nimral maluje. Celé dny tráví prací na malbě stromu. Tedy až do chvíle, než se vydá na cestu, jež ho vlastně oklikou zavede zpět k jeho Stromu, tedy do Lesa. Tom Bombadil je veselý chlapík a jeho život je tak zdrojem mnoha menších i větších děl, mimojiné básní, které barvitě popisují jeho život a příhody v něm. Tulák Rover svůj život začal jako obyčejný pes. Jednoho dne ovšem naštval kouzelníka a spolu s jeho zlobou na něj byla poslána i kletba, která jej proměnila v hračku. On teď musí podniknout pouť - která vede mimo jiné skrze Měsíc a moře - na které chce najít kouzelníka, aby mohl znovu býti opravdovým psem.

Od Tolkiena jsem zatím četla pouze ucelenější a delší příběhy zasazené do Středozemě, takže jsem byla celkem zvědavá na jeho kratší tvorbu. Knihu jsem si koupila hlavně kvůli zmínce o Tomovi Bombadilovi v obsahu, protože mám tohohle chlapíka upřímně ráda a chtěla jsem z jeho života poznat více. A nakonec jsem dostala nejen to.

Řekla bych, že se jednotlivé příběhy kvalitativně mírně liší. Některé se mi líbily více, jiné méně. Asi nejnudnější pro mě byl právě první příběh - o Sedlákovi Jiljí. Přišlo mi, že se vypravování nesmírně táhlo a ač jsem tak nějak chápala úmysl Tolkiena, který byl za sepsáním o Jiljím, nedokázala jsem ho příliš ocenit. Vlastně mi tento příběh přišel jako spíš taková lehce nepovedená pohádka, která v sobě omílá stále to stejné.

Můj zájem se rapidně zvedl s příběhem o Čarovné říši. Dokázala jsem ocenit kouzelnost a tajuplnost příběhu. Představa obrovského dortu a dětí, kteří se v něm snaží najít nějaký "poklad" se mi nadmíru líbila a sama bych se ráda do takového chutného sousta zakousla a pak se - snad, možná - sama vydala do Čarovné říše. Myslím, že se k příběhu o Kováři budu ráda vracet a snít o své vlastní hvězdičce.

Příběh Nimrala byl ze všech nejkratší a proto mě překvapilo, že právě takto je pojmenována kniha. Líbil se mi tak nějak středně, řekla bych, že žánrem ani tak úplně nezapadal do fantastiky, ale nedokázala bych ho dost dobře zařadit. Nimral a jeho otravný soused tvořili zajímavou dvojci kumpánů a i po dočtení jsem byla dost zmatená z toho, co mi pan Tolkien chtěl vlastně říci.

Původně jsem od příběhů o Tomovi čekala něco trochu jiného, takže jsem byla poměrně zklamaná, když přede mnou vyvstaly básně/písně. Některé byly slabší, jiné se mi líbily hodně. Uznávám, že se tento styl k postavě Toma vlastně i hodí, takže to určitě nebyl přílišný přešlap. Ze stránek o Tomovi na mě dýchala přátelská a slunná atmosféra, která mi po jejich dočtení zanechala úsměv na rtech.

Poslední část knihy tvořil příběh Tuláka Rovera. Myslím, že kouzelník, který z Rovera udělal místo opravdového psa pouze hračku, mu vlastně tak učinil službu, jelikož nebýt něj, nikdy by nezažil to, co následovalo po této proměně. Příběh v sobě snoubil zvláštní směsici humoru a milosti a já si dokážu dost dobře představit, jak jej čtu nějakému dítěti, které se usmívá nad představou Rovera s Roverem na měsíci nebo jeho skotačení pod vodou. Ano, příběh Tuláka Rovera se mi líbil.

Kdybych měla knihu zhodnotit nějak komplexně, asi bych se nejdříve zamyšleně zamračila a nakonec usoudila, že stála za to. Přišla mi dost odlišná od zbytku tvorby Tolkiena, taková hravá, skotačivá a odpočinková. Jako by tyto příběhy psal pro úplně jiné publikum než Středozem. Což dost možná také psal. Myslím, že se mi jeho rozsáhlejší tvorba líbí více, ale i tyhle kraťučké příběhy měly svůj šarm.

Knihu bych doporučila všem, co mají rádi Tolkiena, ale ještě příběhy nečetli. Určitě se hodí pro ty, co si ponechali svou dětskou duši a nechybí jim notná dávká fantazie. No a nakonec se hodí třeba pro ty, co by si rádi Tolkiena jen tak oťukali a netroufají si rovnou na Silmarilion. 





V oněch dnech už draků na ostrově ubývalo. V střední řiši Augusta Bonifacia už je mnoho let nikdo neviděl. Na západě a na severu existovaly samozřejmě pochybné kraje a neobydlené hory, byly však daleko. V těch končinách kdysi bydlívalo nemálo draků různého druhu a podnikali nájezdy po celé zemi. Prostřední království však bylo tehdy proslulé odvahou králových rytířů, a tak bylo mnoho zatoulaných draků zabito nebo se vrátila těžce pohmožděno, takže se ostatní přestali vydávat tím směrem.

Jednou si Tom do hor zašel, v jeskyni tam obra nšel,
kouká, houká, cože to má být?
"Jak tak koukám na tu hnátu, připomíná mýho tátu,
má ji v hrobě mít.
Být! Hnít!
Myslel jsem, že chudák táta má po smrti klid."

Obr praví: "Já ji čmajznul, když jsem neměl, co bych zblajznul,
Tome, no ne, koukej, co mý bát?
Mrtvýmu už na nic není, tak měj trochu pochopení, musím
nějak žít.
Být! Pít!
Vždyť přece i chudák obr musí nějak žít."

Před ním stál Strom, jeho Strom, dokončený, pokud se to dalo říci o Stromu, který žil, listy se rozvinovaly, jeho větve rostly a ohýbaly se ve větru, který Nimral tak často cítil nebo tušil, a tak často nedokázal zachytit. Upřeně hleděl na Strom, pomalu zvedl ruce a rozevřel je.

V Čarovné říši zprvu ponejvíc tiše chodil mezi drobnějšími nárůdky a mírumilovnějšími tvory lesů, luk a líbezných údolí, a kolem jasných vod, v nichž za noci zářily neznámé hvězdy a za svítání se v nich zrcadlily blyštivé vrcholky dalekých hor. Některé kratší návštěvy strávil prostě pozorováním jediného stromu nebo květiny, ale později, při delších výpravách, viděl věci krásné i strašlivé, které si jasně nevybavoval a nemohl o nich vyprávět přátelům, přestože věděl, že mu zůstaly hluboko v srdci. Některé věci však nezapomněl a utkvěly mu v mysli jako divy a záhady, které si často připomínal.

Navštívili údolí měsíčních skřítků (zkráceně mítků), kteří jezdí na králících, dělají lívance ze sněhových vloček a ve svých upravených sadech pěstují zlaté jablůňky velké jako blatouchy. Před doupata menších draků, kteří právě spali, kladli rozbité sklo a připínáčky a pak až do půlnoci čekali, až je uslyší řvát vztekem - jak už jsem říkal, draci často mívají citlivou kůži na břiše a každý den o půlnoci (samozřejmě i jindy) chodí pít. Někdy se psi dokonce opovážili jít zlobit pavouky - kousali pavučiny, osvobozovali měsíční paprsky a ulétali právě včas, zatímco pavouci po nich z pahorků házeli lasa. Tulák Rover však celý čas vyhlížel pošťáka Chechtala a noviny ze světa (kde, jak ví každý pes, lze nalézt hlavně vraždy a fotbalové zápasy, ale tu a tam i něco lepšího).

1 komentář:

  1. O knihe som počula, ale toto je moja prvá recenzia na ňu a rada by som si knihu prečítala. Možno by ma niektoré príbehy tak úplne nebavili, ale rozhodne by som si chcela od Tolkiena prečítať aj toto. Pekná recenzia a zaujímavé úryvky :-)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)