pátek 13. listopadu 2015

Čtenářské propady aneb co mi u čtení opravdu nejde

Už jsem četla seznamy mnoha čtenářských úchylek. Seznamy, které obsahovaly položky jako, že knihu taháme všude, zamilováváme se do fiktivních postav nebo si kupujeme i knihy, které už nikdy nemáme v plánu číst. Většinou jsem se shodovala s většinou toho, co platí i u ostatních. Protože jsme svým způsobem všichni stejní - všichni čteme a milujeme knihy a vše s tím spojené. A k tomu zkrátka patří některé naše způsoby chování. Nikde jsem ale nečetla (netvrdím, že jsem nějak moc pátrala) příklady prohřešků, absurdností nebo zkrátka jakýchsi "propadů" a tak jsem si vytvořila vlastní takový list.


1. Tíživá absence záložek v knihách
Je sice krásné, že mám doma spousty záložek. Že mám záložky koupené, darované i ty vlastnoručně vyrobené. Když dojde na lámání chleba, do knihy strčím prakticky cokoliv - papírové kapesníčky (nepoužité), všemožné cáry papíru, jízdenky z autobusu nebo třeba levanduli. Proč? Tak především jsem šíleně líná vstát a dojít si pro nějakou tu záložku (a přitom jsou většinou na dosah ruky nebo pár kroků ode mne). A taky snad proto, že záložky vnímám často jen jako něco, co mohu sbírat a kochat se tím, jejich praktické využití zaostává. 



2. Dokonalá opožděnost
Nestíhám. Vpodstatě nikdy nečtu knihy, které jsou právě populární. Je úplně jedno, jestli má nová bombová kniha úžasnou reklamu, kupují si ji všichni blogeři, brzy bude natočen film a každý den ji někde potkávám. Většinou to jde prostě mimo mě. Nějak mi ten humbuk kolem určité knihy nesedí. Mám ráda svůj klid. Chci knihy číst, protože je chci zrovna číst, ne proto, že je čtou jiní. A tak se k těm nejslavnějším sériím dostávám až roky po tom, co vyšly. Ve chvíli, kdy už je dávno nikdo nečte a tak ani není nikdo zvědavý na můj názor. Ale což, však klasika se čte taky s odstupem!



3. Posedlost čísly
O čtení se vždycky říká, že je to odpočinková činnost. Že tam nejde o soutěžení. Že nezáleží na tom, kolik knih člověk ročně přečte, ale hlavně na tom, aby si to jaksepatří užil. Samozřejmě, tohle všechno schvaluji. Ale zároveň na mě dolehají i všechny ty řeči o tom, že je život krátký a my musíme číst co nejvíce. Ty neuvěřitelné sumy knih, co přečtou ostatní. A dost možná i proto jsem čísly vlastně tak trochu posedlá, když přijde na čtení. Než začnu číst, zjistím si, kolik má kniha stran. Před každou kapitolou se dívám, jak je dlouhá. Po dni stráveném s knihou si počítám, kolik jsem toho už přečetla, kolik mi zbývá a někdy dokonce - protože proč to opravdu nepřehnat - kolik procent mám přečtených a kolik mi chybí. Příšerná vlastnost, samotnou mě to šíleně štve, ale prostě počítám dál. Že by obsedantně kompulzivní porucha?


4. Neschopnost vybrat si knihu v obchodě
Neustále mám sepsaných několik seznamů knih, které bych si ráda koupila. Jeden takový mám na Databázi knih, kam si ukládám knihy do škatulky Koupím si. Další na Book Depository, kde si tvořím svůj vlastní wish list. Potom jsou tu narozeninové seznamy, vánoční seznamy, seznamy detektivek, které chci, seznamy fantasy, které chci. A další a další seznamy. A pak přijdu do obchodu a v hlavě mám prázdno. Proč? Netuším. Prostě nevím, co chci. Najednou jako bych vůbec nic nepotřebovala. A nakonec si koupím knihu, která na seznamu vůbec nebyla. Ani na jednom. 



5. Absurdnost výběru
Dřív, když jsem ještě měla doma pár knih a získávala je víceméně jen tak, že jsem je dostala nebo si občas něco koupila sama, prostě jsem vždycky věděla, co chci číst. Sáhla jsem po nejnovější knize nebo si pro některou zaběhla do knihovny a snadno si vybrala. Teď mám doma stovky knih a nikdy nevím, co si vybrat. A přitom je chci vlastně všechny číst. Když se na nějakou podívám a představím si, že ji čtu, mám z toho dobrý pocit. Ale číst ji okamžitě nechci. Jen málokdy mám nějaké prozření, které by mě zavedlo k jedné určité knize. Výběr je těžší a těžší. A tak trávíme s Adelicí dlouhé hodiny vzdycháním nad tím, že máme sposty nepřečtených knih a chceme je číst a zároveň nechceme. Bláznivé? To bych řekla.



Tak to byl jen takový krátký výlev chvílemi nešťatné knihomolky. Sedí tyhle propady a nedokonalosti i na vás? Myslím, že kdybych se nad tím zamyslela více než pár minut, přišla bych i s dalšími a dalšími... Tak třeba příště. Možná.

10 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Ta čtyřka... Úplně jsi to vystihla!

    OdpovědětVymazat
  3. Dvojka a čtyřka je absolutně přesná :D Taky většinou všechno momentálně populární přeskočím a čtu to až někdy za dlouho, anebo sem to přečetla než začal ten vzruch kolem toho :D
    A o seznamech a nakupování ani nemluvím :)

    The Lazytude

    OdpovědětVymazat
  4. úplně přesné tak dlouho váhám co číst , že bych za ten čas měla půl knihy přečtené

    OdpovědětVymazat
  5. tak kromě 1. bodu na mě sedí všechny - více či trochu méně, ale všechny :D dobrý článek, ráda jsem si ho přečetla. kdybys náhodou měla další nápady, určitě napiš pokračování ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Pekný, výstižný článok! ☺

    OdpovědětVymazat
  7. S těmi záložkami to máme úplně nastejno. Mám jich doma hromadu a samozřejmě mě potěší další a další, ale doopravdy je moc jevyužívám :D

    OdpovědětVymazat
  8. S nakupovaním kníh a čislami to mám rovnako - a potom mám ešte problém s tým, že keď ma niekto popýta akú knihu by som mu odporučila, tak v tom momente mám totálne okno a neviem povedať ani jednu. :D A tiež nemám rada, keď sa ma niekto spýta: A o čom to je? Pretože opísať dej mi vôbec nejde - a to aj v recenzii strávim pri tom pol života, kým stručne opíšem dej. :D Knihomoľstvo nie je len prechádzka ružovým sadom! :D

    OdpovědětVymazat
  9. Pětka je mi nějaká povědomá :)

    OdpovědětVymazat
  10. 2,4,5 - to jsem cela ja. Bala jsem se ze jsem jedina, ktera ma hromady knizek a nekdy si neumi vybrat a nechce zadnou cist, a pritom je tak moc chce vsechny precist, ale nekdy to nejak nejde no :D

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)