pondělí 26. června 2017

20 let strávených v Bradavicích


Někteří lidé na narozeniny a různá výročí nevěří. Často tvrdí, že člověk by měl slavit lásku k někomu nebo vlastní existenci prostě každičký den. Neustále se radovat. S tím souhlasím, ale zároveň jsem přívržencem narozenin a všemožných významných dnů. A ten dnešní je opravdu speciální. Protože je to přesně 20 let, co spatřila světlo světa kniha, která mnohým změnila svět. Kniha, která odstartovala něco výjimečného. Kniha, kterou čtou malí i velcí, staří i mladí, kluci i holky. Harry Potter a kámen mudrců.


Harry a jeho svět nám přinesl spoustu bolesti. Plakali jsme, když umřel Sirius. Sprostě nadávali nad Turnajem tří škol. Podrážděně kleli, když se Harrymu zdály divné sny a on se choval jako hňup. Ukusovali si nervózně nehty při hledání viteálů. Kopali do všeho okolo když umřela Hedvika nebo Brumbál. A nakonec propadali naprostému zoufalství při příběhu Snapea a jeho statečnosti.


Ale taky jsme zažili spoustu krásným momentů. Ten okamžik, kdy naše trio porazilo trolla a stali se přáteli. První Vánoce v Bradavicích. Harryho návštěvu Doupěte. Nebo jeho jízdu na Klofanovi. To, jak zachránil všechny v jezeře. Nebo když Hermiona prohlásila, že je super porušovat pravidla. Lenku a její štěstí, že má přátele. Nebo když se Nevillovi poprvé povedlo nějaké kouzlo. Sebevědomou Molly, která to nandala Bellatrix. A McGonagallovou, která bojovala za svou školu jako lev.


Knihy to byly plné malých i velkých momentů. Vedle sebe tu stály situace, kdy znovu povstal Voldemort a kdy Ron sněžil. Okamžik, kdy umřel mladý Cedrik i ten moment, kdy jen lovili trpaslíky na zahradě. Příšerné kejkle dvojčat. A první návštěva Prasinek. Pobertův plánek. A Sirius a jeho usměvavé oči, když spatřil znovu Harryho.


Některé knihy člověk přečte a jde dál. A jiné zůstanou v jeho srdci napořád. Odborníci si mohou říkat, co chtějí, série HP je jednou z těch, co zůstanou napořád. Jsou to skvělé knihy. Dobrý příběh. Krásná fantasy plná kouzel a magických bytostí. Boj dobra se zlem. A přátelství proti nenávisti. Boj síly a slabosti. Opravdovosti a pomíjivosti.


Nedá se v několika řádcích popsat, co pro mě osobně tenhle příběh znamená. Pamatuji si, jak jsem s Harrym začínala. Malá holka, co ráda četla. A jak jsem s ním rostla. Těšila se na každý díl. Četla i nekvalitní překlady na internetu jen proto, abych věděla, co se stane. A pak četla knihu znova, když se objevila v knihkupectví. Často s brekem, ale stále šťastná.


Maminka mi jednou řekla, že mi dala to nejcennější, co mohla - lásku ke knihám. A v tom má pravdu. A já upřímně věřím, že nebýt Harryho a jeho přátel, spousta lidí by si tu cestu ke knihám nenašla. Že Harry rozevřel náruč a přijmul všechny ty ztracené lidi, co potřebovali přítele. Že dal světu něco víc. A já jsem byla u toho. Jsem generací Harryho Pottera. Nikdy mi to už nikdo nevezme. Občas bude mít někdo hnusné poznámky ohledně toho, že Harryho tolik miluju. Je to přece jenom knížka pro děti. Navíc fantasy. No jasně, a peklo je jenom sauna, žejo.


Hodně tu používám jméno Harry, ale nemyslím tím samozřejmě jen toho brýlatého kluka s jizvou na čele. Myslím tím celý ten svět a všechny v něm. Všechny ty, co mi přirostli k srdci. Lenku střelenku. Hagrida. Rona. Hermionu. Siriuse. Lupina. Tonksovou. Dokonce i Belatrix. Snapea. A Lily. Molly a Artura. Dvojčata. Olivera. Hedviku. Prostě všechny. Často se ke svým přátelům v myšlenkách vracím a vždycky mi dovedou poradit. Jsou tu. Stále existují. Žijí v našich srdcích. A na tom nic nezmění čas ani doba. I až budu stará a v důchodu, tlustá jako blázen a protivná, budu číst Harryho. Smát se a plakat. A budu šťastná, že jsem mohla být u toho. U toho, když to všechno začalo. A být svědkem toho, že to neskončí.


Tak teď snad ještě co bych Harrymu chtěla popřát. Přeji ti, abys byl pořád ten ňouma, co vždycky udělá správnou věc. Aby ses dál protloukal životem hlavně díky svým přátelům. Abys nikdy nezhořknul a vždy zůstal nad věcí. Abys dál šířil dobro a naději. A abys změnil ještě alespoň tolik životů, jako jich bylo doteď. Protože ano, ty jsi naše životy změnil. Udělal jsi je lepší. Udělal jsi je výjimečné. Udělal jsi je kouzelné. Vždycky budeme čekat na nástupišti 9 a 3/4 a pojedeme s tebou do Bradavic. A budeme tam slavit Vánoce a hrát kouzelnické šachy. Popíjet čaj u Hagrida a chodit do sovince. Vždycky tě budeme milovat. Neplecha ukončena.

7 komentářů:

  1. To jsi krásně napsala. Jsem moc ráda, že můžeme sdílet i tuto lásku spolu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc krásně napsáno! Pro mě byl Potter nejprve jen pohádka - koukala jsem na filmy jako malá, ale pak se dostala ke knihám... a objevil se mi naprosto neuvěřitelný a kouzelný svět jako nikdy předtím.
    http://jaderna-knihomolka.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezký a nádherně napsaný článek. Také jsem si s chutí zavzpomínala, je to neuvěřitelné, že je to už dvacet let :)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkně napsáno :) Krásný vzpomínkový článek :) Harry Potter to je prostě srdcovka, na něm jsem vyrůstala :) A v 11 toužila po dopisu z Bradavic :D A ještě ted si pamatuji to nekonečné čekání na další díl a pak absolutní nadšení, když vyšel :) Harry spolu s Eragonem mě zkrátka přivedli ke čtení :)

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám Harryho ty nejstarší české vydání, pak mám ty nová Zvířata a Famfrpál a kupuji ilustrovaná vydání.
    Strašně se mi líbí ty anglické s Bradavicemi na hřbetech... Začínám přemýšlet, že bych si celou sérii pořídila i v angličtině...:)

    OdpovědětVymazat
  6. Je až děsivné jakou masu lidí Harryho svět ovlivnil. Ale je mi ctí, že mezi ně patřím :)
    nemam-cas.blog.cz

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)