Sherlock: The Six Thatchers

Ještě, než se naplno pustím do hodnocení prvního dílu čtvrté řady Sherlocka, ráda bych vás všechny upozornila, že se bude jednat o článek plný spoilerů, takže pokud jste neviděli tento díl nebo díly předchozí nebo jste dokonce neviděli žádný díl, popř. seriál ani neznáte (tady už bych se být vámi začala opravdu bát o vlastní duševní zdraví), článek NEČTĚTE. Protože nemyslím, že je možné Sherlocka plně analyzovat, aniž bych mluvila o tom, co se vlastně stalo. Takže ano, budou tu spoilery. A bude jich tu hodně. Drobné i větší dedukce. Návrhy a odhady. Jestli je to přesně to, co si chcete přečíst (a snad se mnou i zapřést diskusi, zda souhlasíte nebo ne), vrhněte se na následující text.

Na Sherlocka jsme čekali dlouho. Internet byl plný vtípků o tom, že nikdo netrpí tolik jako fanoušci Sherlocka, kteří bezradně čekají na novou řadu. To utrpení tu opravdu bylo. Protože mnozí z nás jsou bez legrace tak šílení a do seriálu zapálení, že doslova fyzicky trpěli, když dlouho nepřicházet nový díl. A pak to přišlo. Nejdříve vánoční speciál a teď i celá nová řada. Nebe. Tak trochu. A nebo možná taky jen peklo s pořádným kotlem utrpení. Já osobně jsem se bála toho druhého. Že mě čeká pořádná nálož emocí. Že to bude bolet. Že mě nová řada Sherlocka naprosto rozseká. Dlouho jsem se snažila zůstat klidná, ale nešlo to. S tím, jak ubíhal čas, a série se blížila, mé srdce těžklo a začínalo bolet. A já tak trochu bláznit. Vymýšlet, co se bude dít...

 

Díl se mi líbil. Četla jsem nějaké názory fanoušků a tak vím, že jsou někteří rozpačití. A ne tak docela spokojení s tím, co nám nový Sherlock přinesl. Já ale nikdy nebudu schopná tenhle seriál hodnotit negativně. Je to jeden z případů, kdy mám něco ráda tak moc, že to dokážu vidět jen dobře. Jako Harryho Pottera. Nebo kávu. Sherlock je prostě skvělý seriál. I ten nejhorší díl je stále mnohem lepší než většina ostatních seriálů. Uznávám, že se mi díl líbil méně než některé předchozí. Ale i tak se mi líbil opravdu dost.

Myslím, že oproti předchozím sériím došlo k několika změnám. Tak prvně Sherlock opravdu vyměkl. Jinak se to říct nedá. Už to není ten člověk, kterého jsme potkali v prvním dílu po boku mrtvoly, který by nepoznal pozvání na rande, ani kdybyste ho kopli. John ho změnil. A ostatní lidé v jeho okolí také. Více mu teď na lidech záleží. Je emocionálnější. Jak by řekl on nebo jeho bratr - sentimentální. Ale nemyslím, že je to jen jakýsi strategický ústupek tvůrců. Zkrátka je to takový vývoj postavy. Samozřejmě, že se změnil. A rozhodně nesouhlasím s tím, že je tomu tak jen teď v tom novém díle. Náznaky jsme mohli vidět už od první řady. Sherlock si našel přítele. Omluvil se Molly a později přiznal, že Moriarty udělal chybu, když ji opomenul, protože bez ní by to celé nešlo. Málem zabil chlapa, který si dovolil ublížit paní Hudsonové. Šel na svatbu a dokonce dal nové paní Watsonové slib, že ji ochrání. Sherlock je svým způsobem dobrý člověk. Ano, působí chladně a jeho reakce na druhé jsou občas na facku. Postrádá schopnost empatie a s lidmi to zkrátka neumí a je mu to tak trochu jedno. Ale stojí na straně andělů. Toho si je on sám moc dobře vědom. Má své slabé stránky. A těmi jsou mimo jiné právě lidé kolem něj. Takže ano, Sherlock rozhodně vyměkl. Ale tahle jeho proměna se utvářela už delší dobu a mě rozhodně nepřekvapila.

Slyšela jsem nějaké stížnosti na to, že byl tento díl příliš akční. S tím rozhodně souhlasím. Ale na druhou stranu mi to nepřijde tak strašně "neSherlocké" jako některým. Vždyť Sherlock si vždycky uměl poradit i v souboji na blízko. Všechny jeho možné adaptace. Nebo už si nepamatujete tu scénu, kdy si John odešel nakoupit a pohádal se s tou mašinkou a Sherlock zatím jen nečinně seděl a ani se nehnul? A navíc s Mary do seriálu vstoupil určitý element nebezpečí a surovosti. Ona přece jenom neřešila v minulosti své případy rozumem jako Sherlock. Byla vrah, takže je jasné, že se problémy okolo ní budou řešit podobným způsobem.

 

Po pravdě mě kdovíjak nezarazila smrt Mary. Tak nějak jsem to čekala. To ostatně více fanoušků, ale všichni si mysleli, že to prostě "někdy" přijde. A ono to přišlo opravdu brzo. Ale už někdy na začátku dílu jsem říkala, že Mary nejspíš umře. Že to zkrátka musí dopadnout špatně. A opravdu. Celé to vlastně dávalo dokonalý smysl. Samozřejmě, že zachránila Sherlocka. Dlužila mu to. A taky věděla, že ho ještě ostatní budou potřebovat. Měla ho ráda. Mrzí mě, že tu nechala malou Rosie. Ale ostatní jí už řeknou, že její máma nezemřela zbytečně. 

 

Co pro mě v tomto díle bylo obrovským zklamáním, byl John. Dokonce se mu povedlo mě zklamat hned dvojnásobně. Nejdříve tím, že zradil Mary, a pak i proto, jak se zachoval k Sherlockovi. Při té autobusové scéně jsem soptila vzteky. A každé pípnutí jeho telefonu mě neskutečně naštvalo. Tvůrci nás samozřejmě nechali na vážkách ohledně toho, zda John Mary podváděl nebo se jednalo jen o psaní smsek. Já osobně se spíš přikláním k názoru, že ji podvedl. Možná jednou. Možná i víckrát. Nevím, ale je mi to jedno. Naštval mě. Hrál si na svatouška a vyčítal Mary její tajnosti a sám se zachoval jako kretén. No a jeho následná reakce po smrti Mary, kdy obvinil Sherlocka a řval jako ublížené zvíře nad mrtvolou své ženy, mě také dožrala. Myslím, že právě proto byla jeho reakce taková, jaká byla. Protože ve svém srdci věděl, že Mary zradil. Že se zachoval špatně a už ji tolik nemiloval. Že k ní nebyl upřímný. A najednou o ni přišel. To muselo bolet. Tím krásně pokrytecky lidským způsobem. Ale dobře mu tak. Obrátit se proti Sherlockovi bylo ovšem velmi slabošské. A povedlo se mu tak mě dostat do týmu We hate John Watson. Nejsem si jistá, jestli je v něm ještě někdo jiný, ale klidně jej povedu i sama, když to bude potřeba.

Hrozně se mi líbilo to, jak si s dílem pohráli graficky. Jistě, Sherlock je vždycky po grafické stránce skvělý. Ale tentokrát to byla opravdu prvotřídní práce. Onen motiv vody prostupující celým dílem byl vážně povedený. A rozbíjené busty a jejich náznaky také. Nebo chabý pokus o útěk Mary podtržený hozenými kostkami. V určitých chvílích měly scény nádech až do psychedelična a tak nějak to skvěle fungovalo. Jsem zvědavá, co nám předvedou v dalších dílech. 

Myslím, že dynamika dílu byla dobrá. Líbilo se mi, s jakým humorem díl zpracovali. Byly tu drobné scény a hlášky, které mě opravdu pobavily. Zdrogovaný Sherlock, který tweetuje a pojídá sušenky. Jeho neustálé roztržky s bratrem. Obrovitánský pes, který se nechce hnout z místa. Balonek jako společník. Sherlockovo hrozné naštvání, když mu někdo řekl, že vlastně není kdovíjak chytrý a jeho dedukce jsou jednoduché. To, jak se jim povedlo najít Mary. Neustále smskující Sherlock. Jméno Greg. Nebo jeho pohoršení nad tím, že vždy předstírá, že něco vyřešil, a John o tom pak napíše na blog a všichni ví, že to nebyl on. Mycroftova reakce na fotku Rosie...

Jako vždycky bylo v dílu množství drobných náznaků a vodítek, které sem tvůrci chytře podstrčili, aby nás donutili přemýšlet. Třeba krátká scéna s Rudovousem a pirátem. Už bych opravdu ráda věděla, jak je to s tím třetím bratrem! Nebo Mycroftův (mimochodem úděsný) byt s prázdnou lednicí a vzkazem 13th. (Opravdu oceňuji návrhy Whovianů, že je to narážka na dalšího Doctora. Sladké!) Předzvěst Moriartyho. Plakát super nechutného záporáka z příštího dílu. I sama tajuplná E, která si vyčíhla Johna. Jistě, to bude tak určitě náhoda! (Všichni moc dobře víme, že pokud chce někdo ublížit Sherlockovi, správná cesta je přes Johna.) Maryino "Go to hell, Sherlock." A tucet dalších, kterých jsem si nevšimla nebo si na ně zrovna teď nevzpomenu.

Bylo mi líto, že se v tomto díle tak málo objevovala Molly. Ale opět byla tak krásně lidská, jak to ona umí. Její poznámka k Sherlockovi na křtu mi připomněla názor jakéhosi fanouška, který jsem někde nedávno četla, že vztah těch dvou je prostý - ona mu dává lidskost a on jí sebedůvěru (She gives him humanity and he gives her self-conficence.) Doufám, že v dalších dílech dostane více prostoru, protože Molly miluji a jsem nekonečný Sherlolly fanoušek. Nevymluvíte mi to. Prostě Ho(o)per. She's the one person that mattered the most!

Ráda bych tu seděla několik dalších hodin a vypisovala se ze všeho, co mě v průběhu sledování dílu napadalo. Dokázala bych o tom mluvit opravdu dlouho. Ale už nyní je článek příliš dlouhý. A pokud se tu najde někdo, kdo by o tom rád mluvil víc do hloubky, může mi napsat a já ho mileráda zahltím dalšími nápady a názory.

Na Sherlockovi je úžasné, že se dá o něm tolik přemýšlet. Je tam skryto množství drobností, které je krásné postupně odhalovat. Dumat nad nimi. Žádný seriál mě nenutil tolik přemýšlet jako tento. Obracím si na jazyku jejich jednotlivá slova a přemýšlím, jak jen to sakra mohli myslet. Mofftiss ví, co dělá! Jak dojde na Sherlocka, jsem šíleně emocionální. Ten seriál pro mě znamená tak moc, že se to dá jen ztěží popsat. Je jedinečný. A krásný. Takže ode mě na něj nikdy neuslyšíte negativní recenzi. To prostě nejde. Sherlock je Sherlock. I love him.

Tak jak se to líbilo vám? Jste Cumberbitch tak jako já nebo vám tentokrát práce Mofftisse přišla odfláklá a tuctová? Čekali jste, že Mary dopadne takhle? A co Johnovo chování? Napadá vás, co se bude dít dál? Mluvte, pište, přehánějte! I do want to know. You know I value your little contributions!