Obrana fantastiky proti zlobivým jejím utrhačům

Každý má rád jiné věci - někdo rád vysazuje květiny, jiný celé dny stráví v kuchyni, a někdo čte. Můžete samozřejmě dělat tohle všechno a ještě mnohem více, ale myslím to teď tak, že vkusy lidí jsou různé. A stejné je to se žánry, které čteme. Ale přesto mi připadá, že i když každý tak nějak víme a tvrdíme, že nečtou všichni to stejné, máme často tendence některé žánry shazovat. Abych nechodila dlouho okolo horké kaše - mluvím o fantasy. Už delší dobu se pohybuju na akademické půdě. Teď jsem dokonce i víceméně součástí týmu, učím na univerzitě. A ještě ke všemu jsem učitelka. Takže jsem se školou dost spjatá. Pohybuji se v kruhu docentů a profesorů, chodívám na konference a vyučuji, třeba i úvod do studia literatury. A stále znova narážím na konflikt ohledně fantasy. A jako správný fanoušek mám neustále tendence tento žánr bránit. Už delší dobu jsem tak chtěla udělat i tady, na blogu. Ne snad proto, že bych myslela, že vy sami nemáte fantasy rádi. Spíše i přes to. Nebo možná právě proto. Takže tohle bude taková malá obrana - obrana fantastiky proti zlobivým jejím utrhačům. Myslím totiž, že mám připravených pár dobrých důvodů, proč je fantasy mnohem hodnotnější, než někteří (odborníci) tvrdí.

Myslím, že fantasy opravdu je dobrý žánr. Přesto se často řadí do brakové literatury. Jistě, jsou knihy, které jsou opravdovými braky. A že jich je spousta. Ale takové jsou ve všech žánrech, ne jen ve fantasy. Jakýkoliv žánr může být brakoidní, takže odsoudit fantastiku proto, že se v jejích řadách vyskytují i obrovské a nekvalitní hrůzy je tak trochu nefér.

Tohle je možná trošku přehnané tvrzení, ale fantastika jako taková tu byla vždycky. Jistě, dle dnešní terminologie se to tak úplně nebere. Ale přesto - již takové texty jako třeba Beowulf nebo Bible - jsou plné víceméně fantastických prvků. A tyto texty jsou stále čteny a znovu se z nich čerpá. Stále se objevují nové výklady Merlina, lidé vědí o Arturovi nebo Robinu Hoodovi. Teď jim říkáme různě, třeba kořenové texty, ale podstata je pořád stejná - už v úplných zárodcích literatury jako takové existovala fantastika. Lidé četli knihy, které byly plné nadpřirozených úkazů a magických bytostí. Kde se vyskytovaly zázraky a magie. A bylo to úplně v pořádku. Jistě, obrovský rozdíl byl hlavně v tom, že lidé v dané příběhy věřili. Oni věřili, že se ony události opravdu staly. A proto to bylo v pořádku. Ale v čem je dnešní fantastika tolik odlišná od různých legend a mýtů? Házet jedno na stranu kvalitní literatury a druhé zakopávat do hromady braku mi přijde značně zfamfrněné.

Literaturou se zabývám víceméně každý den. Nejsem jen obyčejný fanda - čtenář a bloger - řeším ji hodně i ve škole. Celá má disertační práce a studium se okolo ní točí. A často se ocitnu v konverzaci s některým vyučujícím a řešíme právě literaturu. Co znamená. Jak bychom k ní měli přistupovat. Jak ji vyučovat... Ale i přes všechny ty rádoby velké silné řeči ostatních mám pocit, že zůstávají zapšklými morousy bez kapky představivosti. Věřím tomu, že zážitek z knih není jen o tom, zda se jedná o knihy kvalitní nebo ne. Není o žánru. Dokonce ani o ději. Dobrá kniha je taková, která člověku něco dá. Pokud člověka těší číst fantasy a něco si z toho odnese, pak jsou to přece kvalitní a smysluplné knihy, ne?

Já osobně si myslím, že ve fantasy je úplně vše, co člověk potřebuje. Je to svým způsobem dokonalý žánr. Je plná odvěkých pravd. Najdeme tu boj dobra se zlem. Charaktery postavené před velká morální rozhodnutí. Bolest i odpuštění. Je v ní láska, ale taky nenávist. Problémy v rámci rodin i války. Pochybnosti i odhodlání. Připadá mi, že fantasy je plná moudra. Že je opravdová. Jsou v ní takové příběhy, které s člověkem zůstanou. Navíc si na nic nehraje. Není to žádný velenamyšlený žánr zahalený tajemstvím, u kterého musí člověk na každé straně přemýšlet, jak to autor myslel. Její obrovská síla není v tom, že by si hrála na něco více. Fantasy prostě je taková, jaká je. A spoustu je v ní řečeno na plnou hubu. Ale přesto je také plná toho skrytého. Můžeme si v ní najít to, co chceme. To, co potřebujeme. Svým způsobem umí být krásně neutrální.

Jsem velkým zastáncem příběhů. Osobně si myslím, že je v nich obroská síla. Že mohou člověku dokonale proměnit svět. Udělat jej silnějším a lepším člověkem. Věřím, že pouhé příběhy mohou znamenat strašně moc. Ať už to jsou situace, kdy malé dítě naslouchá vyprávění svého dědečka nebo někdo starší, kdo takový příběh hltá na stránkách knihy. Příběhy tu byly vždy a jejich hodnota je nepopsatelná. A tak nějak mi vždycky připadalo, že právě fantastické příběhy jsou ty, které ke mě dokáží promlouvat nejlépe. Jistě, mám své oblíbence i mezi jinými žánry. Ale je to právě fantasy, odkud jsem si toho odnesla nejvíce. Opravdu věřím, že díky fantasy jsem lepším člověkem. Že umím být odvážnější, veselejší nebo optimističtější.

Při psaní diplomky jsem přečetla desítky článků o fantastice. Ty podpůrné i ty, které ji hanily. A stále se opakovalo několik stejných argumentů. Jedním z nich bylo to, že fantasy příběhy nejsou skutečné. Že jsou kompletně vymyšlené a nereálné. Že jejich hodnota je menší právě proto, že narozdíl od jiných žánrů nejsou pravdivé. Líbil se mi argument jednoho člověka, který na to řekl, že všechny příběhy jsou vymyšlené. Všechny knihy si někdo vymyslel. Jistě, některé jsou více podle skutečnosti, jiné méně, ale všechny jsou vymyšlené. Včetně fantasy, samozřejmě. Netkví právě v tom krása knih?

Další výhoda fantasy je právě v její neutrálnosti. Některé žánry promlouvají jen k velmi malému okruhu lidí. A ti se pak možná mohou cítit někým víc, protože preferují ten daný žánr. Jsou svým způsobem "výš", než jiní. Fantasy taková není. Čte ji velké množství lidí. A narozdíl od většiny jiných žánrů ji mají rádi i děti a dospívající. Stále si stěžujeme, že děti nečtou knihy. Že by měli číst více. Ale podle mě čtou. A co je baví? Ano, většinou je to právě fantasy. Takže fantasy je vlastně takový důležitý malý krůček k tomu, aby se lidé stali knihomoly. To je poměrně dobrý důvod ji schvalovat, ne?

Myslím, že bych mohla dlouhé hodiny mluvit o tom, proč je fantasy tím pravým ořechovým. Proč je to řánr žánrů. Proč má smysl a my bychom ji měli přinejmenším uznávat, když už ne přímo milovat. Dokonce jsem přemýšlela i o tom, že bych vynaložila to úsilí, abych vytvořila nějaký svůj vlastní čistě fantastický con. Plný přednášek o fantasy, role-play her a třeba i maratonů a knižních dílen. Ta přestava se mi hrozně líbí, ač je asi víceméně nereálná. A samozřejmě vím, že takové akce již existují. Ale nemyslím, že by vadilo, kdyby přibyla jedna další. Plně fantasy věřím. Dokázala bych za ni bojovat a nemyslím, že ji někdy přestanu bránit. Až nastane den, kdy budu tvrdit, že fantasy je špatný žánr, který nemá smysl číst a neměli bychom ostatní v její četbě podporovat, bude to také den, kdy jsem naprosto ztratila sama sebe. Upřímně věřím, že až mi bude osmdesát, budu sedět v křesle, upíjet kávu a chřoupat sušenky a pročítat nějakou další fantasy knihu. Protože budu stále věřit v její sílu. V její schopnost měnit svět. V její jedinečnost a krásu. Jste v tom se mnou? Pokud ne, možná je načase to přehodnotit...