Sebastian Fitzek - Zaklínač duší

Název: originál Der Seelenbrecher, česky Zaklínač duší
Autor: Sebastian Fitzek
Rok vydání: originál 2008, česky 2010
Počet stran: 237
Žánr: psychotriller

Hned ze začátku musím uznat, že jsem byla trošku zklamaná, čekala jsem tajuplný pohled do duše psychopata, jeho zvrácený svět, pohled jeho očima na to, co dělá, jak to má vše promyšlené, jak úžasný si myslí, že je. To, co jsem dostala, bylo trochu jiné a i když dobré, nějak to nebylo ono.
Muž je na soukromé klinice potom, co měl zranění hlavy a ztratil paměť, prozatím mu tam říkají Caspar (už to jméno, vždyť je to jako kašpar), je zde jen pár pacientů a doktorů, a vše se odehrává 23. až 24. prosince. Večer ke klinice zahučí také sanitka s poraněným pacientem, ze kterého se velmi rychle vyklube onen Zaklínač duší. A zdá se, že se mu na klinice líbí a hodlá si z ní odnést svou další, tedy čtvrtou oběť, kterou je milá doktorka Sophia. To vše by možná nebylo tak zlé, kdyby se prostě lidé z kliniky mohli sbalit a vzít nohy na ramena, jenže je všude v okolí hodně sněhu a oni musí strávit noc na za mřížemi uzavřené klinice. Se Zaklínačem duší.
Kniha má dvě dějové linie. Jedna se děje na klinice a děj je vyprávěn formou napsaného Chorobopisu. Tento děj se prolíná se situací mnoho let po tomto děsu. Párek studentů přistoupil na jakýsi pokus, který spočívá v tom, že budou za dohledu svého starého profesora číst onen Chorobopis, on chce zjistit, co to s nimi udělá.
Zaklínač je nemilosrdný, sbírá si své oběti a uvrhává je do jakési hypnózy, ze které není úniku (anebo o něm nikdo neví), když si svou další oběť vybere i na klinice, nevadí mu chodit přes mrtvoly a ublížit i lidem okolo. Caspar má mezitím flashbacky a brzy přijde na to, že někde nechal svou nemocnou dceru a nejspíš je také lékař. Možná má jeho nejasná minulost co dočinění právě s psychopatem. Možná že je to celé jeho vina. Má opravdu něco společného s oním psychopatem? Je to taková nejasná postava, opředená záhadami a nehodami. Nebyla jsem si jistá, co od něj čekat.
Tu hromádku lidí, co jsou na klinice, čeká velmi dlouhá a těžká noc, při které bojují o svůj holý život. Především pro Caspara je to opravdu výzva. Postupně se trochu dostáváme hlouběji do všech různých tajemství a snažíme se přijít spolu s autorem na to, proč Zaklínač dělá to, co dělá a jak to vlastně dělá, že oběti se nemohou probudit a nakonec i umřou. Nikdo přece nemůže poškodit člověka tak moc jen kvůli hypnóze. To, co se dozvíme, je vcelku šokující, to uznávám. Ale není to až tak nečekané nebo přitažené za vlasy, celkem jsem jim to věřila. Ke konci dostane kniha celkem rychlý spád a najednou se objeví nová a velice nečekaná odhalení. Musím uznat, že to, co se stalo, jsem nečekala. Ale nebyla jsem z toho až tak moc paf, bylo mi to tak trošku jedno.

Miluji psychologii a četla jsem už i různé odborné knihy na toto téma, hypnóza je mi velmi blízká a proto jsem si myslela, že mě tahle kniha bude fakt bavit. Nebylo to tak. Bylo to takové trochu suché. Možná to bylo tím, že to bylo formou toho Chorobopisu. Nemohla jsem se nějak sžít s postavami, protože ani jedna z nich nebyla přímo kladná. Ani u Caspara jsem nevěděla, na čem jsem, a to mi trošku vadilo. Autor ode mě dostává bonusové body na to, jaký měla kniha konec a co všechno se z toho nakonec vyklubalo, well done, to bylo opravdu zajímavé rozuzlení. Ale stále to nemění fakt, že jsem od knihy čekala opravdu více. Chtěla jsem pohled do psychopatovy duše, dočkala jsem se spíše dohadů a lékařských zpráv. Ale myslím, že jestli vás láká trocha toho psycha, pár lékařských zajímavostí, hádanky a nesympatické postavy, tak to rozhodně zkuste. A mimochodem, na konci je hádanka a autor tvrdí, že odpověď na ni můžeme nalézt v jeho poděkování. Já onu odpověď nenašla, takže jestli ji někdo víte, tak mi to prosím řekněte, ať mu nemusím psát.

Otec a syn jedou v noci temným lesem po zasněžené silnici. Otec nezvládne řízení. Auto narazí do stromu a otec je na místě mrtev. Syn přežije s těžkým zraněním a převezou ho do nemocnice, kde ho okamžitě přijmou na úrazovou chirurgii. Přijde k němu chirurg, ztuhne a zděšeně vyhrkne: "Panebože, toho chlapce nemůžu operovat. To je můj syn!"

Spánková paralýza je strastiplná varianta kvantitativní poruchy vnímání. Postižený setrvává ve stavu na pomezí spánku a bdění, z něhož může být vysvobozen pouze silnými, většinou negativními podněty, jako je například bolest, prudké cloumání, výkřiky et cetera. Tato porucha je rovněž známá pod názvem sopor, což je latinský výraz pro smrtelný spánek.