Robin Sloan - Nonstop knihkupectví pana Penumbry

Název: originál Mr. Penumbra's 24-Hour Bookstore, česky Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Autor: Robin Sloan
Rok vydání: originál 2012, česky 2013
Počet stran: 312
Žánr: těžko říct, něco z detektivky, snad i trochu dobrodružné, prostě to zkuste

Název. Ten mě jako první na knize zaujal, aby taky ne, hned jsem si začala představovat, jak takové nonstop knihkupectví vypadá, jaký jen pan Penumbra, jak se k tomu přimíchá hlavní hrdina. O knize jsem se dozvěděla z jedné zahraniční videorecenze a co se týče obsahu, nebyla jsem si až tak jistá, co na to budu říkat, musím uznat, že jsem čekala něco trochu jiného, ale o to víc se mi to líbilo, protože ta verze v mých představách ani náhodou nemohla předčit tuto, kterou vytvořil pan Sloan.
Kniha zajímavým způsobem spojuje staré a nové. Knihy a techniku. Clay hledá práci, je to počítačář, ale za svou krátkou kariéru (je mu něco přes dvacet, můj přesný odhad je 23) toho moc nestihl a nemá se čím chlubit, jednoho dne prostě jen tak kráčí městem a práce ho brnkne do nosu, upoutá ho totiž starobní nápis na nějakém pochybném knihkupectví. Hledají prodavače. A v tu chvíli se také poprvé setkává s panem Penumbrou. "Co pohledáváte mezi těmito regály?" je první věta, kterou Clay slyší ve svém novém zaměstnání, které mu tak změní život. Náš hlavní hrdina začne v knihkupectví pracovat na noční směnu, vždy od desíti do šesti, což je samo o sobě dost zvláštní pro knihkupectví. Ještě divnější ale je,
že do obchodu nechodí moc zákazníků, většina lidí, co přijde, jen mává starými knihami a půjčuje si ze zadních polic knihy, pro které se musí lézt po extra dlouhém žebříku. A Clay má navíc výslovně zakázané si knihy jakkoliv prohlížet. Jejich obsah je zkrátka tajný a on si opravdu potřebuje udržet tuto práci, takže by nerad zákaz porušil. To by okolo sebe ale nemohl mít zvídavé kamarády. Nejdřív se díky svému spolubydlícímu přece jenom koukne do knihy, a zjistí, že je plná symbolů, kterým ani za mák nerozumí. Potom se ještě do jeho obchodu zatoulá Kat, googlačka, která je děsně chytrá a Clayovi se hned zalíbí a tak kvůli ní dokonce ukradne deník záznamů o návštěvnících, aby jej spolu mohli v Googlu naskenovat a vytvořit tak dokonalý 3D model obchodu i s časovými údaji půjčování a vracení jednotlivých knih. Clayovi se tak podaří odhalit jisté tajemství pana Penumbry a členů jeho klubu a všechno nabere na obrátkách. Pan Penumbra se rozjede pryč a Clay a jeho banda (v čele s Kat a jeho kamarádem z dětství Neelem) se mu snaží zabránit v tom, aby udělal nějakou hloupost. Nakonec je vše opět jinak a oni zapadnou ještě hlouběji do celé té záhady okolo
zašifrovaných knih, ve kterých by mohla být rada, jak dosáhnout nesmrtelnosti. Řád se to ale snaží zjistit už celých pět set let. Ale teď je tu technika. A pan Penumbra je ochotný udělat cokoliv, aby výsledek ještě zažil. A Kat je na tom podobně. Chtějí zkrátka naskenovat děsně starou knihu, která je schovaná spolu s ostatními kousky ve sklepení, kterému se říká Čítárna, odnést ji do Googlu, rozšifrovat a dozvědět se konečně, o co jistému  Manutiovi v jeho knize šlo.
V knize je toho spousta. Spousta informací a smyšlených faktů. Stovky let staré písmo Gerritszoon, neznámý a velice zvláštní řád, který celá staletí čte zašifrované knihy, Google a všechny možné i nemožné vymoženosti, které se v něm vytváří, Neel, který býval pouhý neoblíbený šprt, ale teď má firmu, která vydělává na prsách, talentovaný Mat, který dokáže sestrojit naprosto cokoliv a je to opravdový umělec, přechytralá Kat se svým tričkem BAM! a hlavně Clay, vtipálek, který má přátele na správném místě (ne ve smyslu korupce!) a je velice odhodlaný udělat cokoliv, aby pomohl panu Penumbrovi.
Opravdu jsem si nebyla jistá, jaká kniha bude. Od recenzentky jsem věděla, že je velice nerdy a to byla

naprostá pravda. Kniha byla podivný mix všeho, co je skvělé na starých i nových věcech. Byla plná krásných knih, které mají zlaté nápisy, ale také úžasných čteček a počítačů a lidí, kteří dokáží naprogramovat cokoliv a použití pro to třeba několik tisíc počítačů, protože nevydrží čekat. Nevím, jak hodně si pan Sloan vymýšlel, kolik z toho je vlastně možné a co vše jen jeho čirá fantazie. Ale rozhodně mě to bavilo. A moc. Moc jsem ocenila humor, který v knize je, takový, který mě nutí si přivonět ke krásné knize a pak si něco vygooglit a nejlépe si něco urychleně přečíst na nějaké supernadupané čtečce. Ano, tohle je opravdu kniha pro geeky, ale taky pro klasiky, může ji číst 15-ti letý kluk i 50-ti letý pán, který má na sobě plyšové bačkory a nevěří na techniku.
Clay je fajn kluk, líbil se mi. Je chytrý, ale ví, že nemá toho moc, co by mohl světu nabídnout. Rád čte, celý jeho život provází tři knihy Kroniky dračích písní, díky kterým vlastně i získal svého nejlepšího kamaráda Neela.  Kat je programátorka každým coulem. Je chystrá, možná až moc, cílevědomá, bláznivá, schopná čehokoliv a

kdykoliv. Pan Penumbra je skoro stoletý pán, vypadá chrabře, ale je to stále ještě chlapík a má všech pět pohromadě, je chytrý, zvídavý, ochotný propojit knihy a techniku bez jakýchkoliv předsudků. Vím, že Werich nemůže být můj dědeček, ale nemohl by jím být alespoň pan Penumbra? Celou partu jsem si zamilovala a i když byl tady každý člověk jiný, nedá se říct, že bych kvůli někomu nadskakovala ze židle zlostí, prostě mě to bavilo. Pan Sloan vytvořil dokonalý příběh. Plný záhad, tajemství, knih, tajných kódů, krásného písma (které vlastně neexistuje, ale pšt), poslání, přátelství. Vůbec nevadí, že je to celé vlastně smyšlené, protože v knize je celý nový paralelní svět a já vím, že právě teď už se někde Clay chystá, že půjde za panem Penumbrou, aby mohli získat svého dalšího klienta a mezitím sedí Kat uprostřed pokoje v červeném tričku a něco si zamračeně kliká, při čemž nejspíš používá alespoň tucet počítačů... Autor zkrátka vytvořil úplně nový a úžasný svět, takový, do kterého bych se okamžitě vydala a odkud bych se nikdy nechtěla vrátit. Povedlo se mu zachytit naši dobu, kde máme ještě to staré (knihy), ale taky už všichni používáme to nové (techniku) naprosto dokonale a já můžu jen doufat, že brzy napíše další knihu, která by byla od obálky až po poslední stranu tak úžasná.

Ale nevzdával jsem to a pročítal jsem inzeráty. Moje nároky prudce klesaly. Napřed jsem trval na tom, že budu pracovat pro firmu s posláním, kterému věřím. Potom jsem si říkal, že bude stačit, když se tam naučím něco nového. Později jsem se rozhodl, že to jen nesmí být firma, která páchá zlo. Teď jsem si opatrně vymezoval svou osobní definici zla.

Má na sobě stejné červenožluté tričko s nápisem BAM!, což znamená: a) že v něm spala, b) že má několik identických triček, nebo c) že je komiksová hrdinka, což jsou všechno lákavé alternativy.

Před námi se rozprostírá Čítárna, dlouhá a hluboká. Strop je protkaný silnými dřevěnými trámy. Nad nimi a mezi nimi prosvítá žíhaný kámen, samé šikmé rýhy a neotesané plochy, a třpytí se jako křišťál. Trámy se táhnou po celé délce síně a vytvářejí ostrou perspektivu, připomínající karteziánskou mřížku. V místech, kde se protínají, visí zářivé lampy a vrhají pod sebe světlo.

... a spousta dalších, jsou tu i staré stopky a rozpadající se muškety, a dokonce i knihy, krásné staré knihy v modré vazbě s tlustými zlatými kříži na obálce. Jak jen se kurátoři dovedou odlepit od obrazovky a nezírat na ni celý den?