středa 11. června 2014

Christopher Paolini - Eragon

Název: originál Eragon, Inheritance, česky Eragon, odkaz dračích jezdců
Autor: Christopher Paolini
Přeložila: Olga Machútová
Rok vydání: originál 2003, česky 2004
Počet stran: 487
Žánr: fantasy

V dobách, kdy ostatní četli Eragona, jsem ho jaksi ignorovala a tvrdošíjně četla z tohoto okruhu dnes tak slavných knih pouze Pottera, ani nevím proč, prostě mě nikdy nelákal. Možná to bylo počasím, když mi o něm poprvé někdo řekl. Možná se mi tam tenkrát nelíbilo něco jiného. Nakonec jsem si k němu však cestu našla. A byl to úžasný nápad.
Eragon je patnáctiletý chlapec, který žije se svým strýcem a bratrancem. Jednoho dne najde podivný kámen, ze kterého se záhy vyvrbí dračí vejce. Eragonovi se vylíhne před očima malý dráček, později zjistí, že je to dračí slečna, a pojmenuje ji Safira. Do jeho vesnice vtrhnou nepřátelští Ra'zaci a zdevastují Eragonův jediný domov. Nezbývá mu než uprchnout a v tomto okamžiku se k němu přidává tvrdošíjný stařec jménem Brom, místní vypravěč, který má však spoustu tajemství, která nehodlá jen tak prozradit. Téměř nikdo netuší, co je Brom vlastně zač. Spoustu toho však umí. A snaží se co nejvíce svému učenci předat. Eragon se postupně dozvídá o kouzelném světě, který se zdá tak vzdálený a přesto je stále přítomný. Učí se čarovat, spolupracovat se Safirou, bojovat, dokonce se naučí číst. Na této nebezpečné cestě se
leccos přihodí a Eragon se setká se spoustou zajímavých lidí i bytostí, namátkou třeba s Murtaghem nebo Angelou. Obstojí v boji a prokáže, že je hoden nosit přízvisko Dračí Jezdec?
Už od první stránky jsem si knihu zamilovala. Byla to úžasná volba pro opětovný vstup do světa literatury po těch měsících učení. Paolini má velké nadání pro jazyk, umí krásně popisovat a jeho vysvětlení nikdy nepůsobí příliš zdlouhavě nebo zbytečně. Užívala jsem si vše, ať už to byly popisy bájných bytostí nebo popisy krásné krajiny. Eragon mi ukázal, jak moc mám fantasy ráda, a že zkrátka musím číst více knih tohoto žánru. Paoliniho svět je nádherný - draci, elfové, kouzla, Stín, trpaslíci. Je tu všechno a nemožné se stává skutečným a naprosto běžným, ale přesto jedinečným. Kdybych mohla, hned bych se jela do Alagaësie podívat.
Řekla bych, že autor také dokázal skvěle vykreslit postavy. Nebyla tu žádná, která by mi lezla krkem, všechny byly natolik realistické, že i když měly špatné vlastnosti, prostě jsem jim to odpouštěla. Ať už to byl tajnůstkářský bručoun Brom, mladičký a nezkušený Eragon nebo
divoká a chvílemi neskrotná Safira, zamilovala jsem si je. Nejvíce jsem si oblíbila asi právě Safiru, která vkládala do příběhu ženský prvek. Bylo úžasné, jak byla starostlivá a chvílemi vznětlivá kvůli Eragonově bezpečnosti. Skoro jako taková jeho máma, prostě úžasná. Na síle tomu dodával i ten fakt, že spolu ti dva mohli mluvit skrze svou mysl. Příběh skýtá spoustu životních příběhů a já hltala všechny s úžasem a obdivem. A jak měl domyšlené všechny ty nadpřirozené bytosti. Se všemi jejich schopnostmi a přednostmi, ale také náladami a slabými místy. Jak ráda bych měla na zahradě draka a v posteli kočkodlaka. Nic tu nebylo typicky pohádkově černobílé a i ti největší záporáci měli jakýsi důvod pro svou podstatu.
Mohla bych o Eragonovi básnit hodiny a přesto bych mu nebyla schopna vzdát dostatečný hold a vysvětlit, jak moc pro mě přečtení téhle knihy znamenalo. Za ta léta čtu normálně šíleně rychle, knihy mám většinou zfouknuté hned. Tady jsem se snažila zvolnit, vychutnávat si každé slovo a vjem, představovala jsem si onu krásnou krajinu a kochala se vším, co mi Paolini ukazoval. Eragon je nádherná kniha. Jestli vám někdo tvrdí cokoliv jiného, nevěřte mu. Ale pro jistotu byste si to tvrzení měli ověřit. A jak jinak to udělat než tím, že si Eragona přečtete.

Zdroj obrázku Safiry: blog Nic a všechno






"Vůbec ne! Černokněžník, jako je třeba Stín, používá k naplňování svých záměrů duchy. To je něco úplně jiného než tvoje síla. Ta z tebe nedělá dokonce ani kouzelníka, protože síly kouzelníků přicházejí i bez pomoci duchů nebo draků. A určitě nejsi ani čaroděj, který získává svou moc z nejrůznějších lektvarů a zaklínadel."

Ještě nikdy neviděl Safiru tak rozzlobenou. Pak se zeptal: Co ti vadí? Ty, zavrčela. Ty jsi ten problém... Ty! Pokaždé, když se mi ztratíš z dohledu, tak se dostaneš do potíží. Jsi jako čerstvě vylíhlé mládě, které do všeho strká nos. A co se stane, když ho strčíš k někomu, kdo tě kousne? Co budeš dělat pak? Nemůžu ti pomoct, když jsem na míle daleko. Zůstávala jsem skrytá, aby mě nikdo neviděl, ale dál už nebudu! Ne, když tě to může stát život... Zítra pojedeš na mně a ne na tom ubožákovi, kterému říkáš kůň - jinak si tě odnesu v drápech. Jsi Dračí jezdec, nebo ne? Copak ti na mně nezáleží?

"Bude se ti to líbit. Z knih a svitků se toho můžeš hodně naučit," povzbudil ho 
Jeod. Ukázal na stěny. "Tyhle knihy jsou mí přátelé, moji společníci. Nutí mě k smíchu i k pláči a nalézám v nich smysl života."

Jezero Leona vypadalo jako tenký stříbrný plát vytepaný do země. Jeho hladina byla tak klidná a nehybná, jako by to ani nebyla voda. Kromě světlého pruhu měsíčního světla, které se na ní odráželo, byla od okolní pevniny k nerozeznání. Safira stála na skalnatém pobřeží a sušila si roztažená křídla. Eragon se s ní přivítal a ona mu řekla: Voda je báječná - hluboká, chladivá a čistá.

Nemají konce! pomyslel si ohromeně. Příběhy, které se zmiňovaly o Beorských horách, vždy poukazovaly na jejich velikost, ale on považoval taková tvrzení za přibarvená a poněkud přehnaná. Přesto byl teď nucen uznat jejich pravdivost.

Místnost mu připomínala les. Řady vznešených sloupů se větvily do výšky k tmavému žebrovému stropu pět pater nad nimi. Mezi nimi stály zády k sobě knihovny z černého mramoru. Stěny zakrývaly přihrádky se svitky, přerušované úzkými uličkami, na které se dalo vystoupat po třech točitých schodištích. Podél stěn byly v pravidelných odstupech umístěné dvojice naprosti sobě postavených lavic. Mezi nimi stály malé stolky, jejichž spodní část plynule přecházela v podlahu.

Má ve tváří víc charakteru než většina lidí, odfrkla si. Ale má ji dlouhou, trochu koňskou, a celkově je dost beztvará.
Eragon užasle pohlédl na Safiru. Ty žárlíš, viď?!
Hloupost, nikdy nežárlím, řekla dotčeně.
Teď ano, přiznej to! smál se.
Hlasitě sklapla čelisti. Ne! Usmál se a zavrtěl hlavou, ale nechal ji při tom. Ztěžka dosedla na kopci, až to s ním drsně hodilo. Seskočil, aniž by se k tomu vyjadřoval.


2 komentáře:

  1. Rada jsem zavzpominala. Ted me ceka posledni dil odkladala jsem ho dlouho ale uplne jsi me nalakala vrhnout se do toho :)

    OdpovědětVymazat
  2. Túto sériu od Paolinyho mám veľmi rada, sú to skvelé knihy. Osobne mám najradšej Eragona, teda prvú knihu :-) Ale aj ďalšie stoja za prečítanie. Safiru som si rýchlo obľúbila, je super a Eragon je tiež dobrá hlavná postava, je super sledovať ako postupne rastie a dospieva :-)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)