Je to tady. Ne nadarmo se říká, že
čas plyne rychle
jako voda. Nebo že
letí jako blesk. Je to téměř neuvěřitelné, ale rok 2
014 je pryč. Celých
365 dní. To je
8760 hodin. Závratné číslo. A teď si ten rok trošku shrneme.
Blog jsme s
Adelicí založily v
létě roku 2013 a dalo by se říci, že toho prvního půl roku jsme se spíše
rozkoukávaly. Moc jsme nepoužívaly fb, netušily jsme, že je to tak výhodné a jednoduché. Články jsme psaly tak nějak sporadicky a myslím, že jsme ani jedna nevěděly, co vlastně děláme. Potřebovaly jsme se trošku
najít. A já tak nějak doufám, že to se mi v roce 2014 alespoň částečně
povedlo.
Z obyčejné studentky v Olomouci se během noci stala
bloggerka, člověk, co má svou
vlastní komunitu, co má
přátele, co
milují knihy stejně jako on. I kdyby se už nestalo nic jiného, tohle je dostatečně kouzelné, aby mi to stačilo. Ale ono se pár věcí stalo.
2014 v číslech
Naplánovala jsem si, že bych ráda přečetla
50 knih. To se mi bohužel
nepodařilo. Kvůli státnicím jsem zhruba čtvrt roku vůbec nečetla a to mi počty trošku pokazilo. Nakonec jsem
pro radost přečetla nějakých
44 knih. Dalších zhruba
100 (spíš víc) jsem přečetla v tomto roce
ke státnicím, ale to nepočítám. Dále jsem chtěla napsat alespoň
25 recenzí. To se mi
povedlo, zveřejnila jsem jich
29 a doufám, že se v průběhu roku i zlepšily. Za rok 2014 jsem
získala celkem
139 knih. Což je obrovské množství a já nevím, jestli mám být nadšená nebo vyděšená.. OK, beru
nadšení.
Srazy
Začala jsem jezdit na srazy, zatím pouze do
Brna, ale podívám se i jinam. První jsem navštívila v březnu a pořádala ho
Rodaw, tam jsem
poprvé potkala ostatní
bloggery osobně a byla jsem dost nesvá. Potom přišel letní
VIP sraz u Verunky na zahradě, který byl naprosto
dokonalý, doteď na něj s láskou vzpomínám. Uběhlo několik měsíců a vypravila jsem se na
Vojtův narozeninovo-knižní sraz, který jsem si opravdu užila, řekla bych, že to byl asi ten
nejuvolněnější a
nejusměvavější sraz ze všech a rozhodně jsem ráda, že jsem tam byla. A nakonec přišel ještě
poVánoční sraz, opět pořádaný
Rodaw, který byl zase úplně jiný než srazy předešlé, mnohdy zvláštní, velmi
srdečný a naplněný
hromadami knih a
přátel. Je to pro mě
velká čest, že můžu takhle někam jet a lidi se tam se mnou baví, smějeme se spolu a máme se rádi. Není to jen klišé, tak to prostě je. Jsme
dokonalí!
Čtecí kroužek
Všichni z nás už jsme to určitě zažili. Ten
krásný pocit, když někde vidíte, že lidí sedí a
baví se o nějaké knize, na které se předem domluvili. Ty chvíle, kdy dokážete uvěřit, že je
všechno možné a lidé může tak krásně
spojovat literatura. Když slyšíte někoho, kdo předtím nikdy nečetl, se hádat s jinými kvůli knižnímu hrdinovi. Mým
velkým snem vždy bylo takový kroužek založit. A
povedlo se to. Založila jsem jej v
Olomouci a naší první čtenou knihou bylo
Ten, kdo stojí v koutě. V lednu se budeme bavit o
Zlodějce knih a já se už teď nemůžu dočkat. No není to dokonalé?
Vlastní projekty
Někdy v průběhu léta jsem se rozhodla, že mi naprosto nestačí to, co dělají ostatní a ráda bych vytvořila
něco svého. To jsem také udělala, přišla jsem s nápadem na dva různé projekty, které pravidelně zveřejňuji. Jedním je
Miss kniha, tenhle projekt mi
nepřijde moc
populární a obávám se, že není způsob, jak to změnit, ale díky Adelici mu asi dám ještě šanci. A poté je tu
Číst se ne(dá) všude. Projekt, který je mou
srdcovkou. Mám jej ráda a moc ráda do něj přidávám články. Fotit se na různých možných i nemožných místech a při různých situacích s knihou je pro mě to pravé ořechové. Cítím v kostech, že tenhle projekt se ještě jednou
pořádně rozjede a budu ho mít nadále ráda.
Ze života knihomola
Také jsem se konečně odhodlala a založila si
další rubriku, která bude jen má. Většinu tu máme s Adelicí dohromady, což mi vůbec nevadí (lidé se nás stále ptají, jak to dokážeme - mít blog spolu, a já vždy odpovídám, že jednoduše - vůbec to neřešíme), ale tak nějak jsem si přála mít
něco vlastního. V průběhu roku 2013 jsem se snažila o větší profesionálnost, neprozrazovala jsem tolik o sobě a držela jsem se striktně knižním témat, ale to jsem se rozhodla změnit, protože i já ráda
poznávám jiné knihomoly a chtěla jsem tuhle
možnost dát ostatním. Odkrýt jim
kousek svého světa. A právě pro tenhle účel vznikla rubrika
Ze života knihomola, kde můžete najít v podstatě cokoliv.
Harry Potter v angličtině
Celá léta jsem
snila o tom, že si pořídím
Harryho a začnu ho číst
anglicky. Nakonec jsem si tenhle sen splnila a nadělila si ho
po státnicích. A doteď jsem na něj neskutečně
pyšná. I na ten fakt, že si něco takového, jako je právě Harry, můžu číst
v originále.
Články zaměřené na Harryho
box byly jedny z nejúspěšnějších vůbec. Započala jsem také svůj
Potter-ton, který stále běží a čekají ho ještě velké věci.
Více fantasy
Vždycky jsem se považovala za
milovníka fantasy. Na mých čtecích návycích to ovšem
nebylo moc
vidět. To jsem letos změnila a především v průběhu podzimu četla jednu fantasy knihu za druhou. Konečně jsem se tak dostala třeba k
Hobitovi a seznámila se s tímhle dokonalým chlápkem jménem
Tolkien, zhltla nějakého toho
Pratchetta (
Soudné sestry,
Equal Rites), sáhla po dalším
Gaimanovi (
Nikdykde), začala číst
Zaklínače atd.. A bylo to naprosto dokonalé rozhodnutí, protože jsem se znovu přesvědčila o tom, že fantasy
miluju celým svým srdcem a budu ji nadále ráda číst.
Jana Richterová
V roce 2013 jsem pozorovala, že všichni bloggeři perlí tím, jaké
spolupráce mají. Posílají jim knihy
nakladatelství,
e-shopy a občas i samotní
autoři. Já žádnou takovou spolupráci
neměla a abych byla upřímná, nikdy jsem po ní kdovíjak
netoužila, protože si radši dělám věci
po svém a tak nějak si myslím, že si nakladatelství ty peníze, co do knih dám, zaslouží. Chápu ovšem, že to zajišťuje jistou
prestiž a je to vlastně
čest. A i mě se něco malého povedlo. V mých očích je to ovšem věc obrovská. Začala jsem spolupracovat s
Janou Richterovou a zveřejnila recenzi na její prvotinu
Zahrada Sféra. Po čase se mi autorka sama ozvala znovu s tím, že bych mohla napsat recenzi také na
Zahrada Lovec. Já to s nadšením udělala a od té doby kudy chodím, tam její knihy
vychvaluji do nebes. Měla jsem tu obrovskou čest, že jsem autorku a celou její rodinu
potkala osobně a všechny naše
konverzace na facebooku jsou něčím jedinečným, co by se nikdy nestalo nebýt tohoto blogu.
Jaký je závěr?
Je samozřejmě ještě mnohem více drobností, které jsem tu opomenula, ale i tak je článek už dost dlouhý, takže to nechám na vaší představivosti. Jsem moc
vděčná za to, že to s
Adelicí dále zvládáme a umíme spolupracovat a vlastně to vůbec není těžké. Mnohému také
vděčím našeho nejlepšímu
informatikovi, který mě nikdy nenechá ve štychu a vždycky
pomůže s fotkami, designem nebo i jen nápady. Jsem
ráda, když se občas doslechnu, že někdo
zná můj blog a dokonce ho
má rád. Tetelím se
blahem, když mi někdo na srazu řekne
něco pěkného. Pukám
radostí, když si někdo
přečte mou recenzi nebo se díky mě
dostane ke knize, kterou by jinak opomenul.
Užívám si ty malé
drobnosti jako nacházení
nových míst na čtení nebo focení knih
v parku přes
ty větší jako je psaní
recenzí až po ty
nejlepší, což je rozhodně poznávání
nových lidí a utváření přátelských vztahů. Mám vás všechny
moc ráda, děkuji za přijetí do naší
dokonalé komunity. Jinou bych nechtěla. Tak zase příště v dalším roce.
Jéé, v Olomouci je čtecí koutek? :) Žiju tu 21 let, a pořád mi něco uniká... :))
OdpovědětVymazatKrálík v krabici
Skvělé, je vidět, jak nehorázně Ti blogování sedlo a jak jsi se tenhle rok krásně rozjela, jen tak dál, těším se na další projekty a akce a články a fotky a vše! :)
OdpovědětVymazatJak vidím, tak taky velmi úspěšný rok (a ne, že ne ;)). Tak tedy přeji vše nej do roku nového :)
OdpovědětVymazatJé čtecí koutek. Hodně ti chválím ty tvé projekty. :)
OdpovědětVymazatKrísně shrnutý rok :) Jsem ráda, že sis ho užila :)
OdpovědětVymazatByl to úžasnej rok... Love you :-*
OdpovědětVymazatTeď jsem tě objevila a přijdeš mi vážně sympatická :) Musel to být pro tebe skvělý rok a já ti dost závidím všechny ty srazy, protože já si na to ještě netroufám. Chtěla bych pár bloggerek poznat na Světě knih, kam se moc těším, ale to proti tobě není nic moc. Tvůj projekt číst se (ne)dá všude je skvělej,slíbila jsem si, že seletos naučím trochu fotit, tak bych se mohla zapojit - docela mě to láká :) A čtecí koutek! Kdyby ses někdy rozhodla přesunout do Jihlavy, napiš!
OdpovědětVymazat