neděle 4. ledna 2015

Knihomolské ohlédnutí za rokem 2014

Je to tady. Ne nadarmo se říká, že čas plyne rychle jako voda. Nebo že letí jako blesk. Je to téměř neuvěřitelné, ale rok 2014 je pryč. Celých 365 dní. To je 8760 hodin. Závratné číslo. A teď si ten rok trošku shrneme.

Blog jsme s Adelicí založily v létě roku 2013 a dalo by se říci, že toho prvního půl roku jsme se spíše rozkoukávaly. Moc jsme nepoužívaly fb, netušily jsme, že je to tak výhodné a jednoduché. Články jsme psaly tak nějak sporadicky a myslím, že jsme ani jedna nevěděly, co vlastně děláme. Potřebovaly jsme se trošku najít. A já tak nějak doufám, že to se mi v roce 2014 alespoň částečně povedlo.

Z obyčejné studentky v Olomouci se během noci stala bloggerka, člověk, co má svou vlastní komunitu, co má přátele, co milují knihy stejně jako on. I kdyby se už nestalo nic jiného, tohle je dostatečně kouzelné, aby mi to stačilo. Ale ono se pár věcí stalo.

2014 v číslech

Naplánovala jsem si, že bych ráda přečetla 50 knih. To se mi bohužel nepodařilo. Kvůli státnicím jsem zhruba čtvrt roku vůbec nečetla a to mi počty trošku pokazilo. Nakonec jsem pro radost přečetla nějakých 44 knih. Dalších zhruba 100 (spíš víc) jsem přečetla v tomto roce ke státnicím, ale to nepočítám. Dále jsem chtěla napsat alespoň 25 recenzí. To se mi povedlo, zveřejnila jsem jich 29 a doufám, že se v průběhu roku i zlepšily. Za rok 2014 jsem získala celkem 139 knih. Což je obrovské množství a já nevím, jestli mám být nadšená nebo vyděšená.. OK, beru nadšení.



Srazy

Začala jsem jezdit na srazy, zatím pouze do Brna, ale podívám se i jinam. První jsem navštívila v březnu a pořádala ho Rodaw, tam jsem poprvé potkala ostatní bloggery osobně a byla jsem dost nesvá. Potom přišel letní VIP sraz u Verunky na zahradě, který byl naprosto dokonalý, doteď na něj s láskou vzpomínám. Uběhlo několik měsíců a vypravila jsem se na Vojtův narozeninovo-knižní sraz, který jsem si opravdu užila, řekla bych, že to byl asi ten nejuvolněnější a nejusměvavější sraz ze všech a rozhodně jsem ráda, že jsem tam byla. A nakonec přišel ještě poVánoční sraz, opět pořádaný Rodaw, který byl zase úplně jiný než srazy předešlé, mnohdy zvláštní, velmi srdečný a naplněný hromadami knih a přátel. Je to pro mě velká čest, že můžu takhle někam jet a lidi se tam se mnou baví, smějeme se spolu a máme se rádi. Není to jen klišé, tak to prostě je. Jsme dokonalí!




Čtecí kroužek

Všichni z nás už jsme to určitě zažili. Ten krásný pocit, když někde vidíte, že lidí sedí a baví se o nějaké knize, na které se předem domluvili. Ty chvíle, kdy dokážete uvěřit, že je všechno možné a lidé může tak krásně spojovat literatura. Když slyšíte někoho, kdo předtím nikdy nečetl, se hádat s jinými kvůli knižnímu hrdinovi. Mým velkým snem vždy bylo takový kroužek založit. A povedlo se to. Založila jsem jej v Olomouci a naší první čtenou knihou bylo Ten, kdo stojí v koutě. V lednu se budeme bavit o Zlodějce knih a já se už teď nemůžu dočkat. No není to dokonalé?



Vlastní projekty

Někdy v průběhu léta jsem se rozhodla, že mi naprosto nestačí to, co dělají ostatní a ráda bych vytvořila něco svého. To jsem také udělala, přišla jsem s nápadem na dva různé projekty, které pravidelně zveřejňuji. Jedním je Miss kniha, tenhle projekt mi nepřijde moc populární a obávám se, že není způsob, jak to změnit, ale díky Adelici mu asi dám ještě šanci. A poté je tu Číst se ne(dá) všude. Projekt, který je mou srdcovkou. Mám jej ráda a moc ráda do něj přidávám články. Fotit se na různých možných i nemožných místech a při různých situacích s knihou je pro mě to pravé ořechové. Cítím v kostech, že tenhle projekt se ještě jednou pořádně rozjede a budu ho mít nadále ráda.




Ze života knihomola

Také jsem se konečně odhodlala a založila si další rubriku, která bude jen má. Většinu tu máme s Adelicí dohromady, což mi vůbec nevadí (lidé se nás stále ptají, jak to dokážeme - mít blog spolu, a já vždy odpovídám, že jednoduše - vůbec to neřešíme), ale tak nějak jsem si přála mít něco vlastního. V průběhu roku 2013 jsem se snažila o větší profesionálnost, neprozrazovala jsem tolik o sobě a držela jsem se striktně knižním témat, ale to jsem se rozhodla změnit, protože i já ráda poznávám jiné knihomoly a chtěla jsem tuhle možnost dát ostatním. Odkrýt jim kousek svého světa. A právě pro tenhle účel vznikla rubrika Ze života knihomola, kde můžete najít v podstatě cokoliv.


Harry Potter v angličtině

Celá léta jsem snila o tom, že si pořídím Harryho a začnu ho číst anglicky. Nakonec jsem si tenhle sen splnila a nadělila si ho po státnicích. A doteď jsem na něj neskutečně pyšná. I na ten fakt, že si něco takového, jako je právě Harry, můžu číst v originále. Články zaměřené na Harryho box byly jedny z nejúspěšnějších vůbec. Započala jsem také svůj Potter-ton, který stále běží a čekají ho ještě velké věci.



Více fantasy

Vždycky jsem se považovala za milovníka fantasy. Na mých čtecích návycích to ovšem nebylo moc vidět. To jsem letos změnila a především v průběhu podzimu četla jednu fantasy knihu za druhou. Konečně jsem se tak dostala třeba k Hobitovi a seznámila se s tímhle dokonalým chlápkem jménem Tolkien, zhltla nějakého toho Pratchetta (Soudné sestry, Equal Rites), sáhla po dalším Gaimanovi (Nikdykde), začala číst Zaklínače atd.. A bylo to naprosto dokonalé rozhodnutí, protože jsem se znovu přesvědčila o tom, že fantasy miluju celým svým srdcem a budu ji nadále ráda číst.



Jana Richterová

V roce 2013 jsem pozorovala, že všichni bloggeři perlí tím, jaké spolupráce mají. Posílají jim knihy nakladatelství, e-shopy a občas i samotní autoři. Já žádnou takovou spolupráci neměla a abych byla upřímná, nikdy jsem po ní kdovíjak netoužila, protože si radši dělám věci po svém a tak nějak si myslím, že si nakladatelství ty peníze, co do knih dám, zaslouží. Chápu ovšem, že to zajišťuje jistou prestiž a je to vlastně čest. A i mě se něco malého povedlo. V mých očích je to ovšem věc obrovská. Začala jsem spolupracovat s Janou Richterovou a zveřejnila recenzi na její prvotinu Zahrada Sféra. Po čase se mi autorka sama ozvala znovu s tím, že bych mohla napsat recenzi také na Zahrada Lovec. Já to s nadšením udělala a od té doby kudy chodím, tam její knihy vychvaluji do nebes. Měla jsem tu obrovskou čest, že jsem autorku a celou její rodinu potkala osobně a všechny naše konverzace na facebooku jsou něčím jedinečným, co by se nikdy nestalo nebýt tohoto blogu.



Jaký je závěr?

Je samozřejmě ještě mnohem více drobností, které jsem tu opomenula, ale i tak je článek už dost dlouhý, takže to nechám na vaší představivosti. Jsem moc vděčná za to, že to s Adelicí dále zvládáme a umíme spolupracovat a vlastně to vůbec není těžké. Mnohému také vděčím našeho nejlepšímu informatikovi, který mě nikdy nenechá ve štychu a vždycky pomůže s fotkami, designem nebo i jen nápady. Jsem ráda, když se občas doslechnu, že někdo zná můj blog a dokonce ho má rád. Tetelím se blahem, když mi někdo na srazu řekne něco pěkného. Pukám radostí, když si někdo přečte mou recenzi nebo se díky mě dostane ke knize, kterou by jinak opomenul. Užívám si ty malé drobnosti jako nacházení nových míst na čtení nebo focení knih v parku přes ty větší jako je psaní recenzí až po ty nejlepší, což je rozhodně poznávání nových lidí a utváření přátelských vztahů. Mám vás všechny moc ráda, děkuji za přijetí do naší dokonalé komunity. Jinou bych nechtěla. Tak zase příště v dalším roce.


7 komentářů:

  1. Jéé, v Olomouci je čtecí koutek? :) Žiju tu 21 let, a pořád mi něco uniká... :))

    Králík v krabici

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, je vidět, jak nehorázně Ti blogování sedlo a jak jsi se tenhle rok krásně rozjela, jen tak dál, těším se na další projekty a akce a články a fotky a vše! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jak vidím, tak taky velmi úspěšný rok (a ne, že ne ;)). Tak tedy přeji vše nej do roku nového :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jé čtecí koutek. Hodně ti chválím ty tvé projekty. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Krísně shrnutý rok :) Jsem ráda, že sis ho užila :)

    OdpovědětVymazat
  6. Teď jsem tě objevila a přijdeš mi vážně sympatická :) Musel to být pro tebe skvělý rok a já ti dost závidím všechny ty srazy, protože já si na to ještě netroufám. Chtěla bych pár bloggerek poznat na Světě knih, kam se moc těším, ale to proti tobě není nic moc. Tvůj projekt číst se (ne)dá všude je skvělej,slíbila jsem si, že seletos naučím trochu fotit, tak bych se mohla zapojit - docela mě to láká :) A čtecí koutek! Kdyby ses někdy rozhodla přesunout do Jihlavy, napiš!

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)