Darren Shan - Madame Okta

Série: Sága Darrena Shana #1

Originální název: Cirque du freak

Počet stran: 199

Rok mého vydání: 2002 / originál 2000

Žánr: fantasy, horor, pro mládež, best

Nakladatelství: Albatros

Anotace:

Spolužáci Darren a Steve si navzdory varování svého učitele nenechají ujít neobvyklé představení v utajovaném Cirku Monstruoso, o kterém si přečetli na nalezeném letáku. Oba chlapci jsou představením uchváceni - Darren cvičenou pavoučicí, Steve jejím cvičitelem Hroozley, který mu připomíná upíra z jedné knížky. 

Darren Madame Oktu ukradne a ta poté kousne Steva. Jenže Steve má strach, žádal pana Hroozleyho, aby ho proměnil v upíra, ale ten tvrdil, že je jeho krev zlá.

Aby pro něj Darren získal lék. Musí se stát poloupírem a pomocníkem pana Hroozleyho.

Musí fingovat svou vlastní smrt a opustit rodinu. Steve se probouzí, ale vše si špatně vysvětlí...

Mé hodnocení:

Po velice dlouhé době jsem se opět vrátila ke své nejmilovanější sérii. Bála jsem se re-readingu, jelikož jsem si myslela, že z knihy nebudu stejně nadšená, jako když jsem ji četla poprvé. Omyl! Kniha mě opět vtáhla a nechtěla jsem aby příběh končil.

Příběh začíná úplně úžasným prologem, ve kterém Darren píše, že vše je podle skutečné události, tudíž změnil jména postav a ani nám řekl město, ve kterém se příběh odehrává. Přijde mi to jako naprosto úžasný nápad. Vymyslet autobiografický román, naprosto úžasné.

První strany začínají naprosto  nevinně v naprosto obyčejný školní den, kdy se Darren zašívá na toaletě. Přijde pro něj nejlepší kamarád Steve a společně si jdou užít odpolední přestávku hraním fotbalu s ostatními kamarády. Jeden z kamarádu donese plakátek, který našel u staršího bratra. Plakátek zve do Circo Monstruoso - obludária, které slibuje hadího chlapce, vlčího muže, vousatou dámu a cvičenou pavoučnici… Všechny to samozřejmě zaujme a chtějí se tam vydat, bohužel nemají moc peněz, tak se složí a Steve slíbí, že sežene zbytek peněz a obstará lístky pro všechny…

Druhý den Steva všichni netrpělivě vyhlíží a když se konečně dostaví nenese dobré zprávy. Bohužel na plakátek šlo koupit pouze dvě vstupenky a nastává otázka, kteří dva vyvolení budou mít možnost zhlédnout to jedinečné (nelegální!) představení. 

Říkejme tomu Osud, ale na představení se dostal Darren se svým nejlepším kamarádem Stevem. A tady to všechno začalo nebo spíš skončilo? Jakmile Darren uviděl cvičenou pavoučnici Madame Oktu ihned se do ní zamiloval. A Steve nemohl spustit oči z jejího cvičitele Lartena Hroozleyho, kterého viděl v jedné staré knize a poznal v něm upíra. 

Darren Shan je úžasný spisovatel, jeho styl je poutavý a jeho postavy jsou sympatické. I ten největší zloduch si získá vaše srdce, i když hlavnímu hrdinovi ztěžuje život. 

Jak Larten a Madame Okta zamíchají osudem dvou přátel? To se dočtete v knize, která mě jako poprvé naprosto vtáhla a dojala. Knihu všem doporučuji. Je to moje srdcová záležitost. Teď se jdu vrhnout na druhý díl, který je můj nejoblíbenější z celé série. 

Citace:

Skutečný život je zlý. Je krutý. Kašle na hrdiny a na šťastné konce a na to, jak by věci měly být. Ve skutečném životě se dějí nehezké věci. Lidé umírají. Prohrávají. A často vítězí zlo.

Jednoduše jsem chtěl, aby tohle bylo jasné dřív, než začnu vyprávět.

Spěchal jsem k domu a čtyřikrát zazvonil, tak jsme měli se Stevem domluvený tajný signál. Musel snad stát hned za dveřmi, protože otevřel okamžitě a vtáhl mě dovnitř.

"To je dost," zavrčel a ukázal na schody. "Vidíte ten kopec?" promluvil hlasem oficíra z válečného filmu.

"Ano, pane," sklapl jsem podpatky.

"Do soumraku ho musíme dobýt."

"Nasadíme pušky, nebo kulomety, pane?" zeptal jsem se.

"Zbláznil jste se?" štěkl. "Tím bahnem nahoru kulomety nikdy nevyvlečeme." Ukázal na koberec.

"Takže pušky, pane," souhlasil jsem.

"Kdyby nás zajali," varoval mě, "šetříme si poslední kulku pro sebe."

Vyrazili jsme po schodech nahoru jako praví vojáci a z vymyšlených pušek jsme stříleli po vymyšleném nepříteli. Bylo to dětinské, ale taky náramná zábava. Steve to cestou "koupil" do nohy a já mu musel nahoru pomoct.

"Možná jsem ztratil nohu," hulákal z podesty, "a možná ztratím i život, ale moji rodnou zem nikdy nedostanete!"

Nejdřív jsem spatřil vrásčitou ruku, jak drží klícku. Pak dlouhé rudé šaty. Nato nakrátko ostříhané oranžové vlasy. Potom dlouhou a ošklivou jizvu. A nakonec úsměv ze samých ostrých zubů. Byl to pan Hroozley. Upír.

Díval se nahoru a usmíval se na mě.