3. valašský knižní sraz

Před nějakou dobou mi přišla pozvánka na valašský sraz u Veru a Davida aneb našeho známého dua Čteme oba. Měla jsem obrovskou radost, protože jsem předtím ostatním, kteří u nich již byli, tajně záviděla, a ihned pozvánku přijala a začala se na sraz těšit. A musím říci, že předčil má očekávání. Teď si ale pojďme shrnout, co vše se vlastně onu osudnou sobotu 1.8. dělo.

Výše můžete vidět fotografii toho, co jsem si přivezla ze srazové aukce. Také se jedná o jedinou fotku, kterou mám ve spojení s tímto srazem. Zapomněla jsem si totiž foťák a tak jsem focení nechala na naší hostitence Verunce a také na Terezce. Ostatní fotky budou tedy od nich.

Soutěž ovšem nebyla zdaleka to jediné, co se v sobotu dělo, takže to vezmu popořádku. Po celkem neúspěšné snaze se vypsat jsem s lehkým zaspáním vstala a vyrazila směr Olomouc. Zde jsem se sešla s dalšími dvěma cestovatelkami a vyrazily jsme vlakem do Valmezu. David byl zlatý a přijel pro nás na nádraží, takže jsem nemusela tahat všechny ty svoje krámy pěšky...

U Veru a Davida už pár blogerů čekalo, včetně mojí zlaté Terezky a kukátkovského Vojty. Na jména všech zúčastněných si nevzpomenu, ale byl tu třeba Michal nebo Šárka (ano shodou náhodou zmiňuji právě ty, co se zdrželi na noc, what a coincidence!).

Nejdříve proběhla již zmiňovaná soutěž, protože Filip pospíchal domů a měl to daleko. Zde jsme měli různé úkoly - lehčí i těžší - a získávali body. Nedopadla jsem nejhůř, ale na zlatonku to nestačilo.

A po soutěži přišel lehčí oraz. Pojídali jsme různé dobroty, hráli playstation (jsem ráda, že z těch spešl útoků v Mortal Combatu nemám noční můry), povídali si o knihách, kroužili kolem knihovniček našich hostitelů a zkrátka se měli skvěle.

Celou dobu jsem si připadala vážně dobře, protože panovala uvolněná atmosféra a vzhledem ke komornosti srazu a také super domácímu místu, to byl zkrátka boží den. Někteří z nás zůstali i přes noc a to byl opravdu dokonalý nápad, protože právě ty největší perly padaly v podzních nočních hodinách. Nebudu zacházet do detailů, protože je to zatím tak nějak mezi námi - sedmi blogery - a Jackem, ale jednou se bude datum 1.8. zmiňovat jako den, kdy byl zrozen KáKá-man, zachránce v Šedi ztracených nešťastníků...

Jsem ráda, že mě David s Veru na sraz pozvali! A také, že jsem tu znovu potkala své kamarády a poznala nové tváře. Měli jsme se báječně a vy, kteří jste neměli možnost tu být s námi, nám můžete jedině tiše závidět. Tak tedy naviděnou a doufám, že takových srazů bude více!

A nakonec zvláštní pozdrav putuje naší usměvavé Terezce, která je na každé knižní akci po mém boku a já jsem moc ráda, že ji tam mám!