neděle 16. října 2016

Jack Thorne - Harry Potter a Prokleté dítě

Název: originál Harry Potter and the Cursed Child, česky Harry Potter a Prokleté dítě
Autor: Jack Thorne
Rok vydání: originál 2016, česky 2016
Počet stran: 429
Nakladatelství: Albatros
Žánr: fantasy

O knize Prokleté dítě se toho již řeklo mnoho. Po jejím vydání se na všech sociálních sítích zvrhly divoké diskuse mluvící o tom, jak hrozná (nebo naopak skvělá) kniha je. Já už jsem ji taky četla a ráda bych k tomu řekla své. Budu v partě mezi dobráky nebo se obrátím na stranu zla a knihu zkritizuji? Čtěte dál a uvidíte.

Mladý Albus má před sebou svůj vstup do Bradavic. Je vyděšený a taky zvědavý. Nese si s sebou přímě syna slavného Pottera a doposud to nebylo jednoduché. No a jeho vztahy s otcem taky nejsou zrovna procházka Zapovězeným lesem. Hned v Bradavickém expresu si udělá svého prvního přítele - shodou okolností chlapce jménem Scorpius, tedy syna Draca Malfoye. No a aby toho nebylo málo, moudrý klobouk ho zařadí do Zmijozelu. Dny ubíhají a Albus je vše jen ne ten syn, který by se hodil pro Harryho Pottera. Ti dva jsou si stále odcizenější a Albus má pocit, že za sebou jeho otec zanechal spoustu temnoty a bolesti. A rozhodne se alespoň část toho špatného napravit tím, že přivede zpět mezi živé dávno zemřelého mladého Cedrica. Spolu se svým jediným kamarádem a jakousi lákavě neznámou dívkou uzmou funkční obraceč času a vydají se na cestu, která změní vše... Povede se jim napravit napáchané škody Albusova otce nebo ještě přidají dříví do ohně?





Nejdříve - když do vydání scénáře zbývalo stále spoustu času - jsem knihu brala tak nějak s rezervou. Postupně jsem na ni začala být opravdu zvědavá a když nakonec vyšla a všichni o ní začali mluvit, propadla jsem tomu nadšení také a musela si ji přečíst co nejdříve. Těšila jsem se, ale taky bála, protože jsem o příběhu slyšela spoustu špatného od skalních fanoušků. To je to Prokleté dítě vážně takový propadách? A bylo? Podle mě nebylo.

Bylo hrozně hezké se zase po tolika letech vrátit do mně tak známého prostředí kouzelnického světa. Skoro
jako bych po dlouhé době znovu potkala své dlouho ztracené přátele, které jsem celou dobu nosila ve svém srdci. Bylo to nostalgické a u prvních stran jsem měla problémy zadržet slzy dojetí. Pak jsem se tak trošku naštvala, když se vše nevyvíjelo tak, jak bych si představovala. A velice rychle jsem se nechala strhnout a četla dál a dál a... Až do konce. Který přišel velice brzy - ostatně jako vždy, když čte člověk Harryho poprvé.

Nebudu s tím dále otálet, mě se to prostě líbilo. Ano, přiznávám, že jsem si knihu užila. Podle mě to slátanila nebyla. Ani to nebylo naprosto hrozné dílo. Vůbec mi to nepřipadá jako ostuda pro svět HP. A nemyslím, že by byly postavy úplně odlišné od těch původních. Prostě ne. Bylo to dobré. Víc než to. Opravdu mě to bavilo. Sice jsem byla u Rowlingové zvyklá na úplně jiný styl psaní a vše vždy krásně plynulo v tolik zažitém způsobu a teď najednou přišlo něco úplně jiného, ale nevadilo mi to. Dokonce se mi to i líbilo. Celou dobu jsem si představovala ono popisované jeviště, kde se vše odehrává. To jak postavy přistupují a zase odcházejí pryč. Jednotlivé efekty a zvuky. A bylo to krásné. A magické. A tolik potterovské.

Byla jsem trochu nesvá ze vztahu Harryho a Albuse a toho, jak se to celé vyvíjelo, ale na druhou stranu nemohu říci, že by mě to překvapilo. Harry nikdy nebyl dokonalý. Právě naopak. Byl tak krásně nedokonalý, až jsme ho všichni za to milovali. A bylo jasné, že dřív nebo později něco zbabrá. A Ginny u toho bude jako vždy jeho nenápadný hlas rozumu, natolik něžný, že si toho Harry sotva všimne. Musím uznat, že Albus a jeho naprostá odlišnost od mladého Harryho byla pro mě zprvu velmi překvapující a téměř až nepříjemná, ale na druhou stranu jsem za tuhle možnou budoucnost ráda. Milým překvapením byl právě Scorpius, mladý šprt a tak milý kluk. Celé se to krásně otočilo a my jsme tu najednou měli před očima ne tak úplně skvělého Pottera a k tomu vlastně dost parádního Malfoye. Protože proč vlastně ne? Každý má přece vlastní volbu stát se tím, kým se stane. A oni byli takoví.

Ráda jsem zase potkala svou slavou trojici, těšila jsem se na Hermionu a její panovačnost, na popleteného Rona. Vše bylo takové, jak bych si to přála. Byli stále spolu. Stále skvělí, stále naživu. A dokonce jsem měla tu možnost strávit o pár chvilek více se Snapem, což byl dar sám o sobě. Trochu mě mrzelo, že jsem tu třeba vůbec nepotkala Lenku, na tu jsem se hodně těšila a doufala, že v příběhu bude také, ale bohužel...

Třetí díl Harryho s cestováním časem mám moc ráda, je to můj nejmilejší díl. A i když tady se postavy nevydaly zachránit protivného Klofana a šarmantního Siriuse, bavilo mě to. Ti tři zkrátka šlápli na onoho pomyslného motýla a strhl se pořádný poprask. To, jak jsme spolu s nimi postupně procházeli jednotlivými paralelními světy podle toho, co se v minulosti zrovna změnilo, bylo zajímavé. Líbilo se mi to. A podle mě bylo hezké vidět hlavní postavy v jejich různých podobách. Vidět je jako dobré i horší. Spolu i každého zvlášť. Opravdu úporně se snažím o to, abych neprozradila příliš, takže to nebudu nijak více komentovat, ale zkrátka se mi to líbilo. Bylo to něco jiného. A pro mě naprosto přirozeně představitelného. A snad jen drobná nenápadná poznámka - způsob, jakým se v příběho objevil Voldemort - no teda, myslím, že to mělo docela grády. A celé to bylo... No více neprozradím.

Stránky mi před očima utíkaly příšerně rychle a já je hltala jako tomu bylo vždycky. Užívala jsem si každý doušek, každé kouzlo, každou připomínku Bradavic nebo lidí v nich. Bylo to svižné, mělo to zajímavou zápletku a postavy byly dle mého realisticky vykresleny. Onen element cestování v čase dílu přidal na velké aktraktivnosti a mě si tím autor rozhodně získal. Dramatická forma mi nevadila, ba naopak, bylo to krásné. Lehký odklon od původní předlohy jsem brala s rezervou a vůbec mě nenaštval. Zkrátka to v mém případě fungovalo. Ano, líbilo se mi to a myslím, že Prokleté dítě je dobrá kniha.

Vím, že mnozí z vás byli nešťastní nebo naštvaní. Že se vám to vůbec nelíbilo. A hlavně jste hrozně těžko nesli to, že někdo jiný psal Harryho. Že to ani nebyla Rowlingová. Mě osobně tohle vůbec nevadilo, myslím, že to jen dokazuje velikost tohoto světa. To, jaký fenomén HP je. Vždyť se to děje u všech slavných knih nebo děl. Máme tu moderní verzi Sherlocka, spoustu filmů a seriálů dle knih, různé adaptace děl Edgara Allana Poa nebo další a další Star Wars knihy. Nebo co třeba takový Doctor Who? Už je tu tak dlouho, od tolika lidí, tolika způsoby, v tolika podobách. Zajímavé, že to nikomu srdce netrhá. Tak to zkrátka u slavných děl chodí. Je to přirozené a svým způsobem krásné, ne? To, že něco dá někomu inspiraci a on to rozvine dál. Ty knihy zkrátka začaly po dopsání žít svým vlastním životem naprosto mimo Rowling. 

Asi tentokrát nemá smysl doporučovat, ale přesto to udělám. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi Harryho Pottera a jeho svět a chtějí se do něj na chvíli vrátit. Přečtěte si ji, pokud máte rádi fantasy a svižné příběhy plné čar a kouzel. No a nakonec bych ji doporučila těm, kteří ji už četli a nelíbila se jim. Zkuste to znovu. Co když jste se na ni dívali špatně? Možná příliš kriticky nebo předpojatě? Opravdu jste jí nekřivdili? Protože mě se to líbilo. A ano, přečtu si to znovu. Anglicky. A pak nejspíš ještě několikrát. A ano, je to Harry Potter. Ne osmý díl, ale je to Harry Potter. Můžete se na mě vrhnout, já to zvládnu, směle do toho!





Scorpius: Povídá se, že mí rodiče nemohli mít děti. Že můj otec a dědeček tak zoufale toužili po mocném dědici, aby rod Malfoyů nezanikl, že... že použili obraceč času a poslali mámu zpátky...
Albus: Zpátky kam?
Rose: Říká se, že Scorpius je syn samotného Voldemorta, Albusi.

Strašlivé napjaté ticho.

Nejspíš je to hloupost. Totiž... koukni, máš přece nos.

Napětí poněkud poleví, Scorpius se s dojemnou vděčností zasměje.


Albus: Já to vím, jasné? Ron se chová divně. Hermiona je profesorka, všechno je vzhůru nohama, ale - 
Scorpius: A rose neexistuje.
Albus: Já vím. Koukni, přiznávám, že všemu nerozumím, ale ty tu teď nemůžeš být.
Scorpius: Kvůli tomu, co jsme udělali, se Rose ani nenarodila. Pamatuješ si, jak nám vyprávěli o plese u příležitosti Turnaje tří kouzelnických škol? Všichni čtyři šampioni si přivedli partnerku. Tvůj táta Parvati Patilovou, Viktor Krum pozval...
Albus: Hermionu. A Ron žárlil a choval se jako blbec.
Scorpius: No, a to právě není pravda. Našel jsem knihu, co o nich napsala Rita Holoubková. A tam je všecko jinak. Na ten ples vzal Hermionu Ron.


Polly Chapmanová: O Krvavém plese přece. O tom, koho ty, Král škorpionů, pozveš na Krvavý ples.
Scorpius: Ty chceš - ty chceš, abych s tebou šel na ples?

Za ním se ozve vřískot.

Co je to za křik?

Polly Champanová: Mudlovští šmejdi přece. V katakombách. Vždyť to byl tvůj nápad. Co se to s tebou děje? Ale ne, do Pottera, zase mám boty od krve...

Předkloní se a pečlivě si otře krev z bot.


Vtom se oslnivě zableskne a ozve se ohlušující rána. Čas se zastaví. Pak se obrátí, na okamžik se zamyslí a začne se valit nazpět, nejprve pomalu...
A pak zrychlí.
Je slyšet, jak čas všechny tři vtáhne. A potom se ozve rána.


Harry: Ale jedné pravdě uniknout nedokážeme: Kdesi v minulosti se jistá čarodějka snaží prepsat všechno, co jsme kdy poznali - a nám nezbývá než čekat. Čekat na chvíli, kdy se jí to podaří, nebo definitivně selže.
Profesorka McGonagallová: A co když se jí to podaří?
Harry: V tom případě většina lidí v téhle místnosti zmizí, přestaneme existovat a Voldemort bude zase vládnout.

4 komentáře:

  1. Tým prokleté dítě!
    Těším se, až se uvidíme a probereme to pěkně do detailů. :)

    OdpovědětVymazat
  2. moc krásné fotky :-) přiznám se, že jsem recenzi nečetla, protože nechci být ovlivněna žádnými názory, než si Dítě přečtu, ale pak se sem jistojistě vrátím ;-)

    OdpovědětVymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)